Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Druhý den lyžařského výcviku jsme měli vyrazit na dlouhý výlet na běžkách. Trochu jsme měli strach, zda to všichni zvládneme, protože většina dětí z naší třídy bude tento sport provozovat poprvé. Raději jsme šli brzy spát, abychom měli dost sil.
Ráno jsme se vydatně nasnídali, sbalili jsme si do batohu svačinu a ještě si namazali běžky podle pokynů instruktora. Náš učitel trochu starostlivě koukal na podmračenou oblohu, ale protože již bylo vše naplánováno a připraveno, zavelel: "Všichni ven, nazout běžky a vyrážíme!" Bylo nás asi 20. Chlapci a děvčata.
Za půl hodiny už jsme měli vystoupaný nepříjemný kopec nad chatou a vydali se konečně po rovince. Chvílemi dokonce zasvítilo sluníčko a tak to bylo fajn. Asi po 3 kilometrech jsme se na chvíli zastavili, abychom se napili a ukázali si kudy dál. Čekal nás výstup do kopce a pak dlouhý sjezd. Velkou starost nám všem ale dělalo počasí. Nebe se zatáhlo a začal foukat vítr. Přesto jsme vyrazili. Kopec jsme zdolali a unaveni jsme se pustili dolů. Všichni se na jízdu z kopce těšili, ale zjistili jsme, že z kopce je to snad ještě horší než nahoru. Neustále byl někdo na zemi a samozřejmě ti, kteří jeli za ním, také. Hrozně se začalo již na kopci horšit počasí. Prudký vítr byl stále silnější a hustě sněžilo. Učitelé nás popoháněli, abychom se co nejdříve dostali do chaty. Měli o nás strach. Přeci jenom jsme nebyli žádní zkušení běžkaři. Jeden spolužák měl protržené hůlkou kalhoty a poškrábal si nohu, druhý si ulomil špičku lyže a museli jsme na něho neustále čekat. A v zimě se brzy stmívá. Už teď se nám zdálo, že je téměř večer. Nebylo vidět ani na 2 metry. Ale museli jsme statečně pokračovat. Byli jsme mokří, unavení a byla nám velká zima.
Když jsme konečně po mnoha pádech dorazili pod kopec, vytáhli jsme termosky s čajem a svačinu, abychom se občerstvili na zbytek cesty. Učitel na nás zavolal: "Jste všichni, máte své kamarády?" Rozhlíželi jsme se kolem sebe a vtom Jana křičí: "Není tady Zdeňka Nováčková!" Všichni jsme strnuli. Opravdu, není tady. Všichni začínají volat, ale nikdo se neozývá. To je hrozné. Co teď? Kde se mohla ztratit? Všichni se dohadují, kde ji viděli naposledy. Vypadá to, že se ztratila asi uprostřed kopce, který jsme sjížděli. Začíná se stmívat a počasí se také nezlepšilo. Chtěli bychom být už v teple chaty, ale musíme Zdeňku hledat. Učitel se vydává zpátky do kopce. Požádá dva kluky, aby šli s ním po straně cesty, více lesem. Bude to dost náročně, protože v lese je hluboký sníh. My ostatní dole zatím čekáme a mrzneme. Za půl hodiny se naštěstí objevují kluci i s učitelem a Zdeňkou.
Zdeňka vjela při sjíždění do lesa a zvrtla si kotník, nemohla se sama postavit a přestože volala, tak jsme ji přes hluk větru neslyšeli. Učitel ihned vytočil číslo horské služby a zavolal o pomoc. Zůstal se zraněnou spolužačkou na místě a my se s paní učitelkou mohli vydat na cestu do naší chaty.
Asi za hodinu horská služba přivezla i učitele. Zdeňku zavezli do nejbližší nemocnice, kde ji nohu ošetřili a rodiče si ji druhý den odvezli domů. Byli jsme rádi, že to dobře dopadlo.