Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je středa. Na hodinu němčiny Kamila přitáhla kazeťák a pár svých cédeček, ze kterých jsme si mohli vybírat písničky na nástup maturitního plesu. Enya, která se mi líbí, nakonec neprošla a místo toho se vybrala píseň od U2 With or without you. Nakonec přestávky si to přidupala druhá půlka z angličtiny. Enyu totálně vypískali. Na jediném, na čem jsme se výjimečně domluvili společně, byl nápis na bílé šerpě, který zněl: "A tomu říkáš hra, Ámosi?" Tomáš, který se pochopitelně jako vždy o přestávce nudil, protože si snědl svačinu už o hodině, rozhodl, že udělá zas další povedený vtípek. Otevřel okno a začal řvát ven na ulici směrem k soudu, kde postávala nějaká cizí třída, která měla asi exkurzi.
"Zrůdy!!!" zařval a rychle zavřel okno, aby ho neviděli. Jenže Kamila tam zůstala stát, a tak se ani nedivím vybuchnutí v naší třídě, když se ta skupinka před soudem otočila a ukazovala na ni "fuck off". A aby toho nebylo málo, otevřel okno pro změnu u mojí lavice, kde zařval:
"Prasnice!!!" tentokrát jsem ho musela od okna doslova vykopat a okno zavřít. Skupinka se otočila naposledy a raději vešla do budovy. Do toho všeho pořád dokola hrála písnička od U2. Michala, kterou prý celej den bolí hlava, kazeťák vypla. Přes mohutný řev třídy, ať ho zase zapne, vpadla do učebny Konev, tedy učitelka Konývková, která nejspíš dostala za úkol dnešní hodinu odsuplovat za nemocnou Makovcovou. No, myslím, že se toho suplování zhostila až příliš a stouplo jí to do hlavy.
Jelikož chybí skoro polovina naší třídy včetně mojí sousedky Petry, Konev rozhodla, že někdo bude číst látku z minulé hodiny z učebnice. Pochopitelně ji ani nepřekvapovalo, když nikdo učebnici ve třídě neměl.
"Tak třído, klid, prosím vás! Tak kdo z vás půjde před tabuli a půjde číst? Tak třeba vy spící panno," ukázala na Monču Kourkovou, která celý den spala v lavici a podávala ji svoji učebnici.
"Třída si bude dělat poznámky a na konci hodiny si to zkontroluji," upozorňovala přísně naši třídu přes tlusté brýle a se vztyčeným ukazovákem. Ještě než stačila Monika přečíst pár odstavců, Konev zařvala na Kamilu, která seděla v zadní lavici u okna s Ondřejem Janoušem.
"Kamilo, vy si nepíšete zápisky! Kde máte sešit?!" křičí zase. Kamča na ni vyvalila oči, protože nechápe, jak si může psát zápisky, když ještě ani Monika nezačala číst. Hm a jak se zdá nejspíš před tabulí usíná!!!
"Doma," odpověděla.
"A proč jste se neomluvila?"
"Omlouvám se," začala Kamila.
"Mě nezajímá, jestli se omlouváte teď!"
"Ježíši, tak stane se, že občas někdo zapomene doma sešit. Krom toho, výpisky si můžu dělat klidně doma, to zaprvé, a nevím co si psát, když nikdo nečte," namítla kysele Kamila.
Konev na ni jen nevěřícně civěla. "Sbalte si fidlátka (tím asi nemyslela výpisky) a sedněte si sem do první lavice!" Když to Kamile nekonečně dlouho trvalo, zakřičela nanovo.
"Tak hněte s sebou, čekáme na vás!" Kamila sedla s rámusem do první lavice, hned přede mě a kupodivu se jí škubalo v koutcích. Pochopitelně se to učitelky dotklo, a tak Kamče dala za úkol vypracovat referát z dnešní látky.
"Proboha a vy už čtěte," obrátila pozornost na Moniku, která málem před tabulí usnula. Asi po deseti minutách četby však její další obětí byl Honza Horáček, který seděl v první lavici u dveří a byl otočený směrem do třídy a nedíval se k tabuli. Pochopitelně ani on - jako celá třída - si nepsal zápisky.
"Horáčku, sedněte si normálně a poslouchejte Moniku," houkla na něho.
"Ale já jí poslouchám," namítl.
"Dobře, takže, když ji tak pozorně posloucháte, připravíte si referát o Aristotelovi,"
Honza jenom jenom pokrčil rameny a opět se otočil do třídy. Mezitím Monika ospale dočetla nějakou blbost o Aristotelovi počínaje a Platónem konče a téměř se jí povedlo uspat celou třídu. Konev pak prohlásila, že do konce hodiny se máme individuálně připravovat na další hodinu. Toho hned samozřejmě využil (jak jinak) Tomáš, který potřeboval zjistit, kdy chyběl. A jelikož už se jednou ztratila ve vedlejší třídě třídnice, "tříďa" vydal zákaz její půjčování či jen nahlédnutí do ní.
"Paní učitelko, mohl bych se mrknout do třídnice?" zeptal se.
"Z jakého důvodu byste se měl dívat do třídní knihy?" podezírala ho Konev.
"No, abych zjistil, kolikátého bylo v pátek," vysvětlil.
"Ukažte mi sešit," vyštěkla, jelikož tušila, že už má zase něco za lubem.
"Z jakého důvodu?" opakuje Tomáš.
"Přineste mi ho sem!" křičí.
Tomáš tedy pomalu vstal a odevzdal jí svůj sešit. Přitom okem hodil do třídy. To už jsem se pomalu usmívala, protože jsem moc dobře věděla, že Tomáš neměl nikdy sešit na jeden předmět.
"Co to má jako být?" ukázala na sešit.
"No přece, sešit," odpověděl nechápavě. Třída se začala smát.
"Nejsem slepá, ale co to má znamenat? Kde máte zápisky z občanské výchovy?"
"Tady," ukázal prstem na několika místech v sešitě.
Smích ve třídě pomalu sílil.
"A to je všechno, co jste zatím probrali od začátku roku?" ukazuje zděšeně na výpisky.
"Myslíte školního nebo letošního?" zeptal se nechápavě Tomáš.
Třída pochopitelně vybuchla smíchy. Konev byla tak naštvaná, že zrudla vzteky a Tomášovi sešit vrátila s tím, že chce vidět příští hodinu dopsanou látku včetně referátu.
"Paní učitelka Makovcová nám nechce diktovat moc dlouhé zápisky, snaží se totiž, abychom látce lépe porozuměli. Ona s námi raději konverzuje," vložila se do toho tentokrát Pavlína.
"Dobře, tak mi tedy řekněte, o kom budete konverzovat příští hodinu? Co vás zajímá ve filozofii?" obrátí svou pozornost z Tomáše na Pavlínu.
"Mě filozofie nebaví," odpoví Pavlína.
"To věřím, takže si připravte referát o Platónovi, abyste jí přišla na chuť," odpoví a vstává, protože zvoní.
Potom, co odešla, utrousila celá třída několik nemístných poznámek na její adresu. Zvláště ti, co byli během hodiny zaúkolováni referátem.
"Lucko, nevíš co je s Péťou?" ptá se mě Pavlína.
"Nevím a psát jí nebudu, protože stejně neodepíše. Nemá kredit. Dorazí na sto procent zítra," mávnu nad tím rukou.
"Jdeš si se mnou koupit pití?" zeptá se mě.
"Jasně," odpovím a na chodbě potkáme Milana, který chyběl už od první hodiny. Ale než jsme mu stačily říct, kdo suploval, ozvala se dotyčná sama.
"Pane Kyšperský, jak to, že jste nebyl na mé hodině?" zavolala přes celou chodbu. A jelikož máme chodby velmi úzké, její hlas se roznesl téměř po celé škole.
"Byl jsem u lékaře," omlouval svou absenci. Mezitím se k němu přiklonil Tomáš, který stál opodál a pošeptal mu, ať řekne Konvi, že má rád filozofii.
"Ale já jinak mám rád filozofii," chtěl si šplhnout, ale jak si se to obrátilo proti němu.
"Jóóó? Tak si připravte referát!!!" usadila ho.