Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je tomu již dva týdny zpět, kdy jsme se vypravily do námi známých míst, a to do klubovny, která leží hluboko v lese až za Lukavcem a jeho pastvinami. Kdo tam nebyl, neví, jak je tam nádherně a zvláště nyní v podzimních dnech zalitých sluncem.

Sraz byl v pátek v naší klubovně. Holky měly velké batohy a ještě před tím, než jsme společně vyrazily na mankovickou zastávku vlaku, měly možnost se zbavit přebytečné zátěže. Začalo tedy veliké vybalování a vyhazování zbytečných mikin i oblečení a přibalování potravinových zásob na celý víkend. Bylo to pouze v jejich rukách. Pak nastalo dlouhé putování. Do Mankovic cca půl hodiny a první kilometry v nohou.

V Suchdolu nad Odrou jsme přesedly na vláček s konečnou stanicí Fulnek. Ještě předtím jsme si poslechly první kapitolu z knihy Hoši od Bobří řeky, která nás bude provázet po celou výpravu.

Fulnek - konečná. A kudy teď do Lukavce? Vede nás Perlička. Jde se noční pochod a my máme dalších asi 10 kilometrů za sebou. Na místo, do skautské klubovny Lukavec, dorážíme až pozdě v noci. Místy jdeme v úplné tmě, to je zážitek... Ale kdo se bojí, může si rozsvítit světýlko, ale jen malinké.

Po příchodu na klubovnu se jde rovnou spát. V klubovně panuje tma a ticho, jen někdo mluví ze spaní. Já se probouzím brzy ráno už okolo půl šesté. Jako ranní ptáče se mnou vstává také Bond. Vyrážíme na dřevo a na asi "padesátou třetí" zápalku zapalujeme oheň a vaříme čaj. Vzájemně si sdělujeme zážitky z nočního pochodu. Je krásné, chladnější, ale světlé ráno. Zde v krajině, kde lišky dávají dobrou noc, je nádherně. Listí je krásně podzimně zabarveno, prostě babí léto ve své plné kráse.

Holky vstávají až kolem půl osmé. Běží rovnou na rozcvičku, kterou vede Lucka. Ke snídani máme buchty nebo kdo co chce a má s sebou. Následuje poslech další kapitoly Hochů od Bobří řeky. Po vzoru Roye děvčata loví své první bobříky - květin, míření a mrštnosti. Také se pořádají závody, kdo rychleji přeleze klubovnu z jedné strany přes střechu a po stromech dolů... Vážka zatím vaří s Borůvkou oběd. Podává se pravý kotlíkový guláš s chlebem, který nejvíce chutnal Puňťovi - to je Perličky pes, jenž putoval s námi.

Po obědě jde Borůvka do lesů hledat kapličku, k níž máme v plánu jít až zítra ráno na východ slunce, ale pšššt. Holky nesmí nic vědět! My se válíme ve spacáku na louce a odpočíváme.

Poté se vyráží do lesa, hrajeme různé hry, například milovaná čísla. Hledáme a pojmenováváme houby, které se zálibou sbírá Sára. Pak holky stavějí domečky a bunkry pro skřítky. Ještě kousek od místa našich hrátek slézáme šílený svah, který je tou nejpřímější cestou ke klubovně. Na závěr dne holky vyrábějí chlebové placky. Každá skupina dostává droždí, mouku, sůl i vodu, z čehož musí udělat těsto a připravit placky na ohni.
Pak si u ohně povídáme o víře, chození do kostela a náboženství. Padla velká a hlavně mokrá rosa, takže holky, které chtěly spát s Borůvkou na střeše klubovny, musely rychle stěhovat svoje spacáky a karimatky zpět do klubovny. Spát se šlo kolem jedenácté.

Okolo čtvrté ranní hodiny začala Borůvka vyšilovat, že měla vidění ve snu, v němž k ní mluvil Rikitan a chtěl, aby se holky sebraly, vzaly si spacáky a karimatky do krosny a vyrazily do tmy splnit nějaký úkol. Opět noční pochod. Tentokrát však bez žádných světel. Po hodině pochodu jsme se zastavily u kapličky. Zde si mohly holky ještě schrupnout. Za hodinu a půl začíná nádherná podívaná, kterou začíná i nový den - ano, východ slunce. Nezapomenutelný pohled do zamlženého údolí, vlevo svítící město Ostrava, uprostřed Děrné a vpravo Lukavec. Prostě nádherná světelná show spolu s lidmi, kteří smýšlejí podobně a s kterými si rozumíte a máte je rádi. Tak začíná nový den a naše společná pouť pomalu končí. Ještě se zastavujeme v lukaveckém kostele na nedělní mši svaté, po níž dostáváme od zdejšího faráře požehnání na cestu domů.

Jedem autobusem do Bílovce a odtud přes Studénku do Suchdolu a zpět do Mankovic. Zde nás vyzvedávají naši příbuzní.

Krásná výprava s nezapomenutelnými zážitky a společně strávenými chvílemi. Co více dodat? Tak zase příště...