Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vždycky, když vidím Zaquiry, rozčílím se. Nedokáži je vystát. Jsou horší než trpaslíci. Hrozně rychle se množí a sežerou, na co přijdou. Už mám zase prázdnou komoru, a to jsem ji tentokrát zamkla na dva západy. Ty potvory se prostě dostanou všude. Tohle ale ještě není tak hrozné jako to, co mi ti malí ďáblíci provedli minulé léto...

Ale abych začala od začátku... Ti naši vědci se zase vyznamenali. Míchají si geny, jak je napadne, a vůbec nedomýšlí, kam ty jejich pokusy povedou. Je to tak pět let, co vytvořili "nové" zvíře. Začali mu říkat Zaquiry, ale nikdo ani neví proč. Vypadají jako chuchvalce chlupů, které právě někdo vytáhl z odpadu, a i tak smrdí. Se svou jasně žlutou barvou se tváří čímsi roztomilým. Když se ale na ně člověk podívá zblízka a zjistí, že jim většina končetin a orgánů chybí (tedy chybí jim vše kromě úst), je zděšen a dá se rychle na útěk. Sežerou toho spoustu, přesněji vše. To bude možná i důvod, proč nevydrželi v laboratoři ani den a vydali se na cestu do širého světa. Lidé byli jak opařeni, když se to dozvěděli. Naštěstí se k nám doneslo, že se prý množí jenom klonováním. Ano, klonováním - klonují se potvory samy, a jak rychle. Jediné, co na ně platí, je rum. Ne že bychom ho měli pít my (asi by nám potom byli ukradení, ale problém by to neřešilo), ale dát do rozprašovače a postříkat je. Je to pěkná zábava dívat se, jak se začnou motat, škytat, poskakovat až nakonec ztuhnou a máme z nich bezva biopalivo. Hoří líp než brikety ze dřeva a i déle vydrží. Na to přišel hospodský. Kdysi přišel do skladu a uviděl tam kopu těchto stvoření. Popadl první věc, na kterou přišel, a postříkal je jí. Byl to rum. Celá hospoda se poté nemohla udržet smíchy.

Ale co mi vlastně provedli? Měla jsem chovnou stanici koček. Je to to nejkrásnější plemeno koček, které znám - Sphynx. Vřele doporučuji prohlédnout si je v internetovém prohlížeči. Během noci se mi tam ti pažraví Zaquiry prodrali. Ráno dojdu krmit své miláčky a vidím tu jen sedm chomáčů chlupů, jednoho kocoura, do kterého se ještě nepustili, a tři ožužlané ocasy. Ve vzteku jsem ty ocasy popadla a ty prevíty jsem nimi umlátila. Ještě že se nedostali ke koťatům, to by byl opravdu průšvih. Koťata jsem se od té doby pokoušela co nejvíce chránit. Do mléka jsem jim začala dávat rum. Pomohlo to, ale chov se mi prodražil. Když se k nim ty "mrchy" kdysi dostaly, koťata začala prskat a mělo to stejný účinek jako rozprašovač. S mrtvými Zaquiry si potom ještě pěkně pohrály. Tak jsem vlastně zabila dvě mouchy jednou ranou.

Aby se mi chov více rentoval, pořídila jsem si na zahradu skleníky a začala v nich pěstovat cukrovou třtinu. Pořídila jsem si ještě malou pálenici a rum si začala vyrábět sama. A že byl opravdu kvalitní, začal si pro něho dojíždět i hospodský, asi na ochranu hostů.

A tak jsem se vypořádala se Zaquiry.