Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Před rokem a půl jsme měli každý svůj život, svou práci, přátele, zábavu a ani jednoho z nás nikdy nenapadlo, že o to vše můžeme přijít rychlostí blesku. Od roku 2019 většina populace žila život ve svém uzavřeném domově, protože každý z nás musel čelit viru s označením SARS-CoV-2 neboli wuchanskému koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19. Jedna z teorií říká, že virus vznikl v Číně a postupně se šířil po celém světě, ovšem kde byla pravda, se bohužel už nedozvíme.

Můj postoj k pandemii se neustále měnil, stejně jako vládní nařízení každého státu na světě. Na naši krásnou planetu padl tmavý stín, po celém světě bylo zakázané cestování, viděl jsem prázdné ulice, nikde ani stopy po člověku.

Turistický průmysl na Islandu, kde jsem zrovna pobýval, výrazně klesal každý den, zrušily se lety ze Spojených států amerických, a to byl pro tuto zemi velký ekonomický zásah. Postupně se přidal i zbytek světa, a tak začala celosvětová pandemie a doslova boj o přežití.

Každý stát si prošel krizí, ale každý zvolil jinou strategii - buď zavedl přísné restrikce, anebo se vydal cestou, "co se stane, stane se..."
Jsem vděčný za islandskou variantu, mohli jsme žít relativně "normální" život - nákupní centra, obchody i tělocvičny byly otevřené. Jedinou povinností zde bylo nošení roušek a dodržování rozestupů, což pro mě nebyl až tak velký problém.

Jak jsem již zmínil, Island přišel o svůj největší zisk, který má každoročně z turismu, a tak spousta lidí byla propuštěna. Bohužel tak "snadné" to nebylo všude, po mém návratu do rodné země jsem byl poněkud zaskočen jednáním české vlády, mezi lidmi panoval zmatek, strach a bezmoc. Lidé přišli o práci, restauratéři, podniky a firmy byly na pokraji zhroucení, lidé měli strach, jak uživí rodinu, neměli z čeho platit své účty, někteří spadli do deprese a zoufalství. To byl pro mě smutný pohled na naši krásnou českou zemi.

Vládní nařízení bylo třeba respektovat, ať už jsme si o nich mysleli cokoliv, ale postupem času už vše nešlo brát tak vážně, protože by z toho člověk doslova zešílel. Covid-19 se neustále objevoval na sociálních sítích, v novinách i televizi, měli jsme neustálý přísun informací o počtu nakažených, hospitalizovaných i mrtvých. Člověk již nevěděl, co má dělat, ale pandemie měla i svá pozitiva - měl jsem hodně času se věnovat aktivitám, na které jsem dříve neměl čas, věnovat se rodině anebo rozvíjet dosavadní dovednosti na počítači.

Do nového roku jsme všichni přišli s velkou nadějí, že uvidíme světlo na konci tunelu, ale naopak čísla byla ještě horší.
V létě roku 2021 už mohu říct, že to světlo konečně přišlo. Čísla o počtu nakažených výrazně klesla a pomalu jsme se začali vracet do našeho starého života. K tomu nám pomáhají i vakcíny, které byly vyrobeny neskutečně rychle a které nám snad umožní znovu běžně cestovat za hranice a vrátit se co nejdříve k našim předešlým životům...

Věřím v lepší zítřky!