Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už od dětství často slýchám příběhy o mé setře. Petra je o dva roky starší a vždycky platila za dítě, které vypadá jak andílek, ale v těle má ďábla. Pro rodiče bylo vždycky těžké ji uhlídat. Například již v jednom roce vylezla z kočáru, který stál na balkoně u zábradlí, přelezla plůtek a spadla přímo ze dvou metrů na zem. Naštěstí se jí nic nestalo a i když ji pak rodiče víc hlídali, nebyl tohle poslední kaskadérský zážitek, který se mé sestře podařil.

Když Petra měla tři roky, mně byl právě jeden rok. Tohle období s ní bylo nejtěžší. Vadilo jí, že se rodiče nestarají jen o ni a že větší pozornost dávají mě. Často trucovala, ignorovala maminku a naschvál dělala věci naopak, něž jí řekla máma. V pozdějším věku, když ji tyhle chvilky přešly, byla zase milující sestra, která vždycky musela mít hezčí panenku, při hře na školu vždycky musela být učitelka a já žák nebo vždycky byla princezna a já jen obyčejná služka.

Vraťme se ale do doby, kdy její trucovité nálady byly na denním pořádku. Bylo odpoledne, něco mezi obědem a večeří, takový ten svačinový čas. Maminka na nás byla sama, jelikož táta byl v práci a babička na nákupu. Zrovna se věnovala mě, protože jsem byla hladová a potřebovala jsem nakrmit. Ve spíži ležely skvělé cucavé bonbóny, které byly Petrušky oblíbené. Maminka jí je ale slíbila až po svačině, ta ale logicky měla být připravena až po mém nakrmení. Petru dopalovalo, že já mám zase přednost. V nestřeženém okamžiku vzala jeden bonbón a dala si ho do pusy.

Jak se ale radovala nad svým triumfálním vítězstvím, bonbón jí zaskočil v krku, kde se taky rozhodl zůstat. Petra začala kašlat, avšak bonbón stále zůstával v krku. Vtom si jejího kuckání všimla i maminka. Nejdřív nechápala, co se děje, ale když viděla na stole rozbalený pytlík se sladkostmi, hned jí vše bylo jasné. Začala Petrušku plácat do zad, jenže ani to nebylo nic platné. Po chvíli přemýšlení maminku napadlo, že poběží za strýcem, který bydlel ve vedlejším domě. Chytla Petru za nohy a utíkala. Jak tak běžela ze schodů a moje sestřička naskakovala, bonbón sám vyskočil z úst.

Maminka radostí poskočila a tím se Petruška, kterou maminka stále držela za nohy, uhodila lehce do hlavy. Načež moje sestra začala křičet, jako by ji na nože braly. Tím bylo jasné, že ani tento zážitek nepřivodil u sestry lepší chování. Nyní už je moje sestra v pubertálním věku, její chování se změnilo a na mě je již hodná. Ovšem její dětské průšvihy vystřídaly jiné a my stále čekáme, kdy už konečně vyroste a dostane rozum...