ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 2.31
Hodnoceno: 29x Prosím, ohodnoť práci

Jak vidím svoji slečinku

- líčení pocitů neživého tvora

Nejprve bych podotknul, že jsem pořádný chlap. Jmenuji se Dingo a jsem plyšová gorila a jako takový musím ženským rozumět, tedy, těm plyšovým žábám, které se válejí se mnou na polštáři, rozumím. Z mé milé slečinky se mi občas protáčejí moje nepohyblivé plastové panenky.
Tu svou slečinku tedy přes den pozoruji z postele, ale začnu večerem. To většinou pustí jakési dojemné oplodňováky (to víte ženská), vleze si ke mně a obejme mě...to já mám tuze rád...jen kdyby přemýšlela o mně, například o vyčištění mého kožíšku...ale to ona ne, sní si o kdejakém pobudovi. Když usne, tak pohazuje sebou sem tam a já i mí ostatní plyšoví kamarádi skončíme často na zemi. Ale budiž...za to občasné mazlení jí to odpustím.
Ráno vyleze z postele velice otráveně a většinou pustí něco rychlého k poslechu, aby se probrala. Poté odejde na záchod, do koupelny, do kuchyně, opět do koupelny a pak se vrátí a obléká se. Většinou jí to moc netrvá. Když je oblečená, tak na sebe vystříká polovinu lahvičky s vůní, několikrát se na sebe do toho zrcadla zašklebí, doobleče, vezme tašku (pochybuji, že si v ní nosí poctivě všechno, co má), houkne rodině často naštvané hoj, bouchne dveřmi a je pryč. A od té doby jsme my plyšoví sami. A máme spoustu hodin času na prodiskutování nepořádku nebo nového plakátu. Občas teda do pokoje vejde velká paní nebo pán, nebo taky malá protivná slečinka, ale ti si nás nevšímají. Jen ta malá se s moji slečinkou o mě nebo o kamarády často přetahuje.
Když se slečinka vrátí, tak jde k počítači, tam opět pustí něco šíleného a mít dobře vyvinutý sluch (na to ve fabrice zapomněli), tak asi zešílím. Myslím si, že moje slečinka je velmi líná, postel neustýlá, má tu vysloveně bordel a u toho stolu, kde se píšou úkoly a vůbec se dělají věci do školy, sedí velice málo...asi jen o víkendu, kdy se u toho šíleně rozčiluje a pije jeden hrnek čaje za druhým. Mám na ní ale rád, že mě bere všude na velké cestovaní...vykukuji z její brašničky a nestačím valit očíčka na ten véééliký svět.
A taky se mi moje slečinka líbí. Má delší vlasy, kterými mě v noci lechtá, tak akorát postavu, takže, když si na mě omylem lehne, tak to nebolí, a prímově tancuje po pokoji - to se s kamarády nachechtáme. Sice pořád říká, že čeká na nějakého prince...ale jednou pochopí, že ten pravý jsem pro ní já. A mohla by si sundat ze zdí ty divný chlapy. A víc se mi věnovat, dávat mi víc pusinek a více objímat. A tolik se nevonět, pak se mi chce kýchat. A méně se oblékat, aby byla nemocná a byla se mnou celý den.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené:

   
­­­­

Diskuse ke slohové práci
Jak vidím svoji slečinku







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)