Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Jedlíci brambor (nizozemsky Aardappeleters) je název Van Goghovy malby, jež byla jeho prvním velkým dílem
• vypravování příběhu na základě zhlédnutí obrazu

Tento příběh se (možná) odehrál v časech, kdy lidé nic netušili o televizi, rádiu, pračce nebo třeba traktoru o síle dvou stovek koní. Byly to časy beze spěchu a plné pohody, i když i v těchto dobách se válčilo. Píši o konci 19. století v Nizozemsku. A právě v této době a na tomto místě se (možná) odehrál příběh, o kterém vyprávím.

Byl krásný začátek dne pozdního léta, foukal studený vítr, slunce teprve vycházelo a celá rodina de Grootů se připravovala na jednu z nejdůležitějších činností celého roku, na sběr brambor. Vše řídil s rozvahou a zkušenostmi starý Vincent de Groot. Důležitou pomocnou silou byla nejstarší žijící osoba v rodině, Vincentova matka Fionna, bez její strategie a šestého smyslu, který měla, by se brambory jen těžko sbíraly. Gordina de Grootová, manželka Vincenta, byla křehká žena, avšak s velkou silou v rukách a s pilným přístupem k práci. Byla pro každého příkladem, když ostatní vyčerpáním nemohli, ona pracovala dál, a tak ostatní motivovala k lepším výkonům. Žádný sběr brambor se neobešel bez silného statného a hlavně mladého muže, kterým určitě byl syn manželů de Grootových Rafael. Vedoucí kuchyně byla mladinká sestra Rafaela Beatrix, která dělala občerstvení pro ostatní, ale ani ji práce na poli neminuly.

Rýče, kbelíky, pytle a všechno, co bylo potřeba, bylo přichystáno. Pětičlenná rodina se dala do práce. Ve vzduchu však bylo cítit mírné napětí, Fionna měla minulou noc zlé sny, které jí napovídaly, že se dnes stane něco hodně nepěkného. Snažila se tedy ještě před vykopáním prvních brambor přemluvit Vincenta, aby se sběr brambor odložil. Ten ale takovou variantu razantně odmítl. Po pár hodinách usilovné a pilné práce vítr ustal a slunce ukazovalo svou sílu více a více. Pro všechny to byla velká dřina, tuto zátěž bohužel už nemohlo vydržet Vincentovo srdce, v okamžiku se skácel k zemi a jeho tělo zůstalo bezvládně ležet. Celá rodina mu přispěchala na pomoc a společně ho odnesla do svého stavení. Beatrix běžela pro místní doktora. Spěchala, co jí nohy stačily, ale k domu, kde bydlel pan doktor, už nedoběhla, její cestu zkřížil kočár, jehož si nešťastná dívka nevšimla. Naštěstí neutrpěla vážná zranění a naštěstí v kočáru cestoval místní doktor, jenž ji hned na místě poskytl první pomoc. Beatrix mu během ošetření všechno řekla a společně s panem doktorem jeli v kočáře na pomoc Vincentovi. Fionna, Gordina a Rafael se právě modlili za uzdravení Vincenta, když vtom do místností vstoupil doktor s Beatrix, výraz beznaděje vystřídal na všech tvářích úsměv a špetka naděje. Doktor přistoupil k posteli, kde ležel starý de Groot a vyšetřil jej. Poté se otočil k ostatním a oznámil jim, že Vincent bude brzy v pořádku. De Grootovi si oddechli a všichni kromě Vincenta a Beatrix šli na pole pokračovat v práci. Sbírání jim šlo všem pěkně od ruky, ale počasí začínalo být proti.

Začal déšť, později se k dešti přidaly i hromy a blesky. Rafael zavelel odhodit vše z rukou a všichni spěchali domů. Náhle udeřil blesk do mohutného dubu, který stál u cesty vedoucí k domu de Grootových a jejich sousedů. Padajícímu stromu se už nestačil Rafael vyhnout a jeho matka Gordina také ne. Oba zůstali zaklíněni pod větvemi stromu a nemohli se ani hnout. Rafael poslal Fionnu pro pomoc, jelikož jediná ona se stromu vyhnula. Běžela tedy nejrychleji, jak mohla, k sousedovi Marco Davidsovi, ten vlastnil několik koní, koně znamenali v této situaci jedinou pomoc. Pan Davids vzal s sebou svých pět nejsilnějších hnědáků, několik lan a ještě pár "koňáckých" věcí a vyrazil společně s Fionnou na místo té nešťastné události. Rafael a Gordina (už velice promáčení a špinaví od bahna) se modlili k Bohu, aby jim už konečně seslal nějakou pomoc. Pak uslyšeli cval koní a lidské kroky a zaradovali se, že jsou zachráněni. Pan Davids přivázal jeden konec provazu ke stromu a ten druhý ke koni, a takhle to udělal celkem pětkrát a dal koním povel, aby pořádně zatáhli. Koně zabrali a podařilo se jim strom o několik málo metrů posunout. Rafael a Gordina byli zase volní a pan Davids s Fionnou jim pomohli vstát, naštěstí se jim nic nestalo, kromě několika škrábanců a modřin byli zcela v pořádku. Dokonce i počasí se umoudřilo, přestalo pršet, obloha se vyjasnila a zpod mraků vykouklo slunce. Fionna a ostatní poděkovali za pomoc panu Davidsovi, a ten se svými hnědáky kráčel domů. De Grootovi už nechali brambory bramborami, a řekli si, že zbytek brambor vysbírají příští týden, aby se mohli zúčastnit všichni (aby to byla skutečně rodinná práce).

Slunce už zapadalo za obzor, den předával vládu noci a de Grootovi se sešli pod svítící petrolejovou lampou u jednoho stolu a čekali na vařené brambory omaštěné máslem, které sami nasbírali a které jim připravila Beatrix jako večeři. Celá rodina si u stolu pochutnávala a pomlaskávala a všichni byli rádi, že dnešní den přežili.