Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Doktor Hollman, mladý a schopný lékař, který utekl za hranice nacistického Německa, protože jej gestapo chtělo poslat do koncentračního tábora v Osvětimi za "vlastizradu", se právě klidně procházel chodbou kliniky šéflékaře Bäumera. Došel na konec chodby, kde stály malé stolky a židle. Posadil se a začal si číst noviny. Za chvíli jej to však přestalo bavit, a tak začal přemýšlet, co bude dělat večer. Myslel si, že si zajde se svým přítelem Volkovem vypít sklenku jeho oblíbené ruské vodky. Záhy však byly jeho plány pozměněny...

Chodbou začal zuřivě pobíhat všechen dostupný personál. Hollman se zvedl, aby zjistil, co se děje. Najednou na něj zavolala vrchní sestra Evženie:
"Doktore Hollmanne, rychle potřebujeme vás akutně na sále! Těžké zranění pravé nohy a kolena, pacient v bezvědomí!" Hollmann na nic nečekal, rozběhl se k sálu, kde to teď jen vřelo. Rychle se převlékl a umyl. Ve dveřích do sálu jej "přivítali" šéf kliniky Bäumer a anesteziolog Cleyfart.
"Štěstí, že jste tady, Hollmanne, bez vás bychom to nezvládli. Budeme muset provést amputaci pravé nohy 10 centimetrů nad kolenem!" řekl Bäumer.
"NE!!!" zakřičel nahlas Hollmann. Všichni se po něm udiveně otočili. "Promiňte! Bäumere, nechte mne vést tuto operaci, jsem si jist, že jsme schopni tu nohu zachránit bez amputace," dodal.
"Dobře, souhlasím. Veškerá odpovědnost ale leží ve vašich rukou,“ souhlasil, i když ne s nadšením, Bäumer.

Trvalo to dlouho, velmi dlouho! Tak dlouho, jak dlouhý se někomu může zdát lidský život...

Týden po této neskutečně těžké operaci se chlapec jménem Jupp probral z bezvědomí. V mlhavém obraze zjistil, že je všude kolem bílo a že se nad ním sklání sice unavený, ale zato s jiskrou v oku neznámý mladý muž v bílém.
"Co se stalo?" zeptal se Jupp, "a kdo jste vy? Nic si nepamatuji, mám jen vzpomínku na hroznou ránu a černou tmu..."
Hollmann mu tedy vyprávěl celý příběh. Jupp mu, celý rudý a uplakaný, začal se srdce děkovat. Poté, co se uklidnil, se ale ještě zeptal:
"Jak jste si mohl být tak jistý, že to vyjde?"
"Nevím, ale mám pocit, že někde ve mně bliklo, že ještě zbývá naděje!" odpověděl Hollmann.

Rok a půl po tomto rozhovoru se chlapec jménem Jupp opět postavil na obě nohy. Hollmann byl šťastný, když viděl, jak se mu to povedlo. Jeho štěstí nebylo bohužel příliš dlouhé. Když jel na dovolenou do Rakouska, gestapo jej vypátralo, zatklo a spolu s dalšími "vlastizrádci" odvleklo do koncentračního tábora v Osvětimi. Všichni lidé kolem Hollmanna byli zoufalí, ale on ne. Vždy zbývá naděje...