Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Předvánoční čas je to nejuspěchanější období v roce. Všichni shání dárky. Většina dětí to má ale dobré, neboť věří na Ježíška. A to je pochopitelně nejlepší. Já jsem takovým dítětem dodnes a věřím, že Ježíšek nosí dárky. Vím sice, že tomu tak není, ale doufám v pravý opak.

Jednoho dne k nám přijeli známí s holčičkou, která vůbec nevidí. Je prostě nemocná. Já si s ní vždycky hraji. Tenkrát jsem si s ní povídala: "Gábinko, a co by sis přála od Ježíška?"
"Takovou velkou panenku," odpověděla mi.
Ona si totiž strašně ráda hraje s panenkami. Ráda je češe a povídá si s nimi. Ptala se i mě, co si přeji, já jsem jí řekla, že ani vlastně pořádně nevím.

Gábinka i s rodiči odjela a já dostala nápad.
"Já v Ježíška věřím, a věřím i v to, že nosí dárky," pomyslela jsem si, "tak co kdybych si přála něco, co by mohl splnit jedině on?"
Hmotné dárky jsou totiž velice pomíjivé věci. Proto jsem si moc přála, aby Gábinka mohla zase vidět. To bylo moje největší přání. A navíc takové, které se nedá koupit ani sehnat. Byla jsem tedy celou dobu v očekávání, neboť kolem Vánoc měla Gábinka rozcvičování s očima a kontroly.

Nastal Štědrý večer. Všichni jsme dostali dárky, jen já na ten nejdůležitější stále ještě čekala. Poprosila jsem mamku, jestli by nezavolala tetě. Ale vůbec nebylo potřeba, protože maminka Gábinky zavolala sama. Řekla, že díky pravidelným návštěvám lékaře se oči mírně rozcvičily a Gábinka vidí. Vidí sice málo, ale intenzivním cvičením by to mohlo být čím dál lepší.

Když jsem to uslyšela, nevěřila jsem vlastním uším.
"Ona vidí? Ona opravdu vidí?" ujišťovala jsem se. Ano. Gábinka viděla sice jako půlroční dítě, takže jen obrysy, ale viděla. Tohle zjištění byl pro mě nejlepší dárek k Vánocům. Možná to bylo pravidelnými návštěvami a rozcvičováním. Ale co když to byl můj dárek od Ježíška?