Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kdo to nezažil, ten neuvěří. Ten pocit, kdy se vám do celého těla rozlije horká krev, ve vás probudí neskutečnou touhu. Srdce vám buší jako kostelní zvon. Vaše vědomí se toulá kdesi v meziplanetárních prostorách, ale vaše duše je stále přítomna. Cítíte se napnuti jako struna na houslích, která za chvíli praskne stejně jako vaše srdce, jež buší čím dál tím rychleji. Nohy vám ztěžknou, ale po prvních krocích se cítíte tak lehce, jako byste měli vzlétnout. Přitom si ale ze všechno nejvíc přejete to vše prožívat naplno a nezapomenout ani vteřinu z tohoto krásného okamžiku.

Celé ty roky trápení, když jsem stála jako malá holka u tyče a podle rytmu klavíru jsem někdy i se slzami v očích protahovala malé nožičky do první, druhé nebo třetí pozice, jsem snila o tom, jak budu stát před plným sálem a pohledy všech diváků budou patřit jen mně. Představovala jsem si, že prkna, která znamenají svět, patří jen mně a já po nich kroužím jako krasobruslařka na ledové ploše.

Protože jsem se ale narodila v zemském znamení, hvězdy mi do vínku daly racionální myšlení, a proto jsem nikdy nedoufala, že by se snad z mého snu mohla někdy stát skutečnost. Cesty ostudu jsou ale nevyzpytatelné.

Přišlo to jak blesk z čistého nebe a inspirace byla na světě. Stačila k tomu jediná skladba Michala Samka na housle a mé sny dostaly najednou jasnou představu. Po hodinách zkoušení a vymýšlení přišel den "D", kdy se měl výsledek mé tvůrčí činnosti dostat na veřejnost. Společně se svými kamarády Michalem Samkem, jenž hrál na housle, Ondřejem Pustkou, jehož prsty rozezněly struny kytary, a Eliškou Morcinkovou, která vládla klavíru, jsme se spojili pro jediný cíl - vytvořit skladbu, jíž jsem si vysnila. Skutečnost však předčila mou fantazii.

Světla zhasla a do tmy zaznělo vybrnkávání prvních tónů skladby Glena Hansarda. Za chvíli se k tomu přidal hlas klavíru a kytary. A pak už nadešel můj čas. Mé taneční cvičky se odlepily od země. Srdce mi bušilo čím dál tím víc a krev, protékající mým tělem, jsem cítila až do kořínků cév. Byla jsem tady a zároveň jako bych vše sledovala zpovzdálí. V bílé sukni a tílku jsem s živou růží v ruce vběhla na pódiu a své srdce věnovala jen tomuto jedinému tanci. Michal stál uprostřed jeviště a já jsem kolem něj kroužila jako víla, okouzlena hudbou, linoucí se z jeho houslí. Každý můj krok vedl správným směrem, žádné zaváhání, žádná chybička. Vše se zdařilo. Dozněly poslední tóny a z hlediště se ozval bouřlivý potlesk. Když jsem spatřila nadšené diváky, řekla jsem si: 'Ano, povedlo se to.'

Je to skvělý pocit, když se vám splní váš životní sen. Nikdy ale nezapomenu na pocit, když jsem dotančila a uvědomila si, že o tom, co jsem zažila, se mi nezdálo ani v mých nejkrásnějších snech.