ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

   
­­­­
Hodnocení práce slohovky

Aktuální známka: 1.90
Hodnoceno: 62x Prosím, ohodnoť práci

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá

Můj bratr Petr mě už dlouho provokuje svými žertíky. Posledně mi zavázal rukávy mikiny a já musel do školy pěšky, protože mi ujel autobus.
"No počkej, však já ti to osladím," pomyslel jsem si. Od té chvíle kudy chodím, tudy přemýšlím jak na něj.

Při úklidu knihovny se mi do ruky dostala tatínkova příručka Zahradník roku, která mě inspirovala, jak si udělat na zahradě letní sprchu.
"To je nápad pro mou pomstu," raduji se.
Od té doby se zabývám studiem, jak vyrobit nedobrovolnou koupel pro svého "milovaného" bratra. Neustále na to myslím.

Jenže mám problém - kam tuto sprchu umístit, aby se neprozradila? Nápad přišel ve chvíli, když jsem šel do sklepa pro zavařeniny.
"To je to pravé místo!" jásám.
Otáčím se jako holub na báni, abych zjistil, kam provizorní sprchu/konev umístit.
"No kam asi? Přece nad dveře," ťukám si na čelo. Stačí připevnit kbelík na vodovodní trubky jdoucí nad dveřmi...
Vtom ale slyším maminčin hlas, jak mě volá: "Kde jsi s těmi zavařeninami?"

Po obědě nastává má chvíle, jelikož si každý dává "šlofíka". To je ten pravý okamžik k připevnění pasti. Pomalu odcházím. Plížím se jako zloděj. Cestou beru plastový kbelík s vodou a provaz. Vše šlo jako po másle. Největší problém mi dělala stará kymácející se židle. Když jsem pokládal kbelík s vodou na potrubí a snažil se ho přivázat spodní části k trubkám, najednou "křách"! Stará židle pode mnou nevydržela a mě hned nato čekala vydatná sprcha. Aspoň vidím, že to funguje!

Druhý pokus byl již úspěšný. Kbelík je na místě vrchem přivázaný ke dveřím a spodem připevněný k potrubí. Šťastně jsem se pousmál i přes skutečnost, že jsem do nitky promočen.

Tajně se plížím do svého pokoje, abych se převlékl. Spěchám na trénink. Už mám zpoždění.
"Mami, nevíš, kde mám kopačky?" volám zoufale.
"Asi ve sklepě, měl jsi je celé od bláta," vysvětluje maminka.
Popadám batoh a horem pádem se řítím do sklepa, když vtom mě něco sráží na zem! Marně se pokouším vstát, jsem jako na kluzišti. Řvu jako lev a nadávám jako havíř, což přilákalo mou zvědavou rodinku. Mamka mě starostlivě opečovává, zatímco se bratr "řehní", až se za břicho popadá a k němu se přidává i táta, když zjistil, co se stalo. Holt, stará pravda se ukázala: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: ,

­­­­

Diskuse ke slohové práci
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)