Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nedělní ráno nezačalo zrovna slibně, moji mladší bráškové mě vzbudili už ve čtvrt na osm hlasitým rámusením a já jsem nebyla sto usnout. Ještě deset minut jsem se převalovala, ale hluk vycházející ze zdola mě nedal spát.
Asi ani v tom nejdivočejším snu bych si nedokázala představit, co jsem spatřila, jakmile jsem sešla ze schodů do pokoje. Když jsem se vzbudila, nenapadlo mě totiž, že jsou bráškové dole sami, ani to, že rodiče pokojně spí a ani v nejmenším netuší co jejich synové tropí.
Kluci totiž stačili vysypat veškerý popel z kamen a vyměnit ho za smetáček s lopatkou, který se stal v dané situaci naprosto nepoužitelným. Vydala jsem se tedy do kuchyně pro velký smeták, načež jsem zjistila, že teče voda z kohoutku. Okamžitě jsem ji zastavila, popadla smeták a utíkala zpět ke kamnům odhodlaná zjistit, do čeho tam Ondra tak vehementně mlátí. Ve dveřích jsem se zarazila. Ani mě tak nevyděsilo, že Ondra mlátí do polštáře jako to, že do něj vybouchává všechen popel, který se stačil na smetáček právě vytažený z kamen nachytat. Zavřela jsem oči a začala vymýšlet nadávku, která by nebyla sprostá, ale vystihovala to, co provedl. Jelikož jsem na žádnou nepřišla, přešla jsem rázně pokoj a chystala se bráchům pustit pohádku. Zjištění, že nefunguje ani video ani DVD přehrávač, mě šokovala víc než předchozí lumpárny, které kluci natropili.
"Jak to, že to nefunguje!?" vypálila jsem na staršího Tadeáše a jeho poznámku, že v tom jsou asi oříšky, jsem přešla bez povšimnutí. Teprve po chvíli mi došlo, co vlastně řekl. "Cože!?" Tád'a mi tu hroznou větu zopakoval s úsměvem, "asi v tom jsou oříšky." "Jak by se tam dostaly oříšky?" zeptala jsem se s nadějí, že to nemyslí vážně. "My jsme je tam s Ondrou dali‚" odpověděl a potvrdil tak moje nejhorší obavy. "A kolik jste jich tam dali?" "Asi pět," řekl a to už na mě bylo moc. Vyběhla jsem do patra, vzbudila sestru a poinformovala jsem jí o tom, co kluci provedli. Ta rychle vstala (mimochodem tak rychle, jak jsem to od ní ještě nikdy neviděla) a hnala se do přízemí.
Trvalo nám slabých deset minut, než jsme vypáčili tři pistáciové oříšky z videa, ovšem s druhým přehrávačem to bylo horší. Neměl manuální otvírání a oříšek se v něm očividně vzpříčil. Doběhla jsem do auta pro šroubovák a Kristýna zatím zjistila, že vrchní kryt zařízení drží na pěti šroubcích a že nebude příliš složité ho odstranit.
Po odkrytí jsme ale narazili na velký problém, oříšek se totiž vůbec nevzpříčil, ale propadl dozadu, odkud ho Kristýna ze změti cívek a drátků rychle vyndala. Jenže to znamenalo, že problém není v pistácii, nýbrž v mechanismu a s tím my nic nezmůžeme. Prudce jsem se otočila a chtěla začít bráškům nadávat, když jsem si uvědomila, že Ondra někam odešel.
"Kde je Ondra?" zeptala jsem se opatrně. "Kaká na verandě," odpověděl Tadeáš, jako by bylo zcela přirozené, že jeho bratr šel místo na záchod na naši útulnou, prosklenou verandu. Popadla jsem se za hlavu a utíkala na místo určené. Než jsem vypohlavkovala Ondru, ségra vypojila nefunkční přehrávač, odnesla ho do kuchyně, aby nepřišel k ještě většímu úrazu a já pustila konečně klukům tu slíbenou pohádku, která běžela v televizi. Ovšem nikoliv za odměnu, ale za tu chvilku klidu, kterou to přinese mě a Kristýně.
Ztěžka jsem dosedla na židli vedle sestry.
"Nikdy nebudu au-pair," vydechla. "Já taky ne."

Pozn.: Autorce je 13 let.