Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tak tu byl konečně pátek 1.4., den, na který jsem se těšila už dva měsíce. Ráno jsem si přispala, pač jsme ve škole měli až od devíti, hodila na sebe hadříky ve stylu Anet (alespoň jsem se o to tedy snažila) a jela do školy. První rána přišla v autě při poslechu rádia, kde se ozval Anety hlas a omloval se, že má chřipku a že se koncert v Ústí musí bohužel zrušit. Bum. V té chvíli by se ve mně krve nedořezal. Naštěstí mi ale brzy došlo, že jde o pouhý (ne zrovna vtipný) žertík a ze srdce mi spadl šutr. Zbytek dne už naštěstí probíhal "v poho" a škola utekla až neuvěřitelně rychle.
Po páté odpoledne jsem naklusala k srdco.tepce domů, kde jsme se ještě snažily naučit texty Thank you a I think I'm paranoid a po půl šestý se vydaly na smluvené místo, kde nás měla vyzvednout Majka společně s manželem a Laakii. Přijeli přesně a cesta do Ústí uběhla za příjemného povídání docela rychle. Po příjezdu jsme se srdco.tepkou seznámily ještě s dalšími členy fanklubu (laheláky), kteří se nám od srazu v Říčanech vypařili z hlavy.
Do haly jsme se dostali kolem půl sedmé a zamířili rovnou k podiu do prvních řad. Majka poznala pár známých laheláků a ty byli tak hodní, že nám uvolnili cestu, abychom se mohli dostat trochu víc dopředu. Skončili jsme někde ve čtvrté řadě, odkud jsme krásně viděli, protože před námi byl už jen hlouček nějakých holčin. Hala se začala pomalu zaplňovat a po sedmé hodině začali být lidi nervózní. Předkapela Folk3mail nastoupila s 15minutovým zpožděním a hrála víc než půl hoďky. Myslím, že hráli docela mizerně, nerozuměla jsem jim ani slovo a pomalu u toho usínala. Mezitím se ledoborec (srdco.tepka) prorval až do druhé řady, těsně za ty holčiny, které byly nalepené na zábrany. Po kapele přišel na řadu Čapí film, který většinu lidí překvapil, protože o něm neměli ani páru. Po filmu - za mohutného pískání a vyvolávání Anetina jména a potom, co přes halu přeletěl krásnej modrej drak - začali na pódium přicházet kluci z kapely a nakonec přišla Láhnetka v celé své kráse. Anet začala jako tradičně Skvělým nápadem a celej dav zpíval s ní. Pak už šla jedna písniška za druhou a já si málem vykřičela hlasivky. Bylo to asi takhle...Nebe v loužích, Nahá noc, Když nemůžu spát, 17, pak malinkatá pauza a Delfín, Spousta andělů atd. Vždycky, když byla Anet úplně na kraji pódia, podívala se dolů na nás a usmála se, málem se mi podlomily nohy. Při písni I think I'm paranoid lidi sice pořád tleskali a skákali, ale nějak jim došla řeč. Neznali totiž slova, akorát Srdco.tepka a já jsme zpívaly dál (teda já asi jenom půlku písničky, trochu jsem zapomněla). Při písni Srdcotepec se zase při refrénu lidi neuvěřitelně rozjeli a skákali stejně jako při písni Pár důvodů, jež byla spolu s ostatními obohacována hraním na tamburínu, na kterou Anet fakt válela. Když Anet oznámila, že bude zpívat Hříšná těla, dav šílel. Anet si sedla na tu svou vysokou židli a už to jelo: "Jednou už tě málem měla..." Všici měli ruce nahoře a mávali do rytmu (mně ty ruce málem upadly, pač jsem mávala neustále a jěště k tomu jsem v ruce měla flašku Mattonky). Anet se rozloučila trapně brzy a odešla. To se nám ale nelíbilo. Opět ohlušující křik a pískot. Po chvilce se kapela spolu s Anet vrátila a přidali ještě You're a creep, Zvláštní zájem a Thank you od Alanis - to bylo taky něco nádhernýho. Pak se Anet podruhé rozloučila a zase odešla. Ne ne, holčičko, bez Vody Tě nepustíme... "Vodu, Vodu!" Po chvilce se sestava čtyř skvělých muzikantů a jedné úžasné zpěvačky znovu objevila na scéně. A zase všechny ruce nahoře a třepetající se plamínky zapalovačů do toho. Atmosféra, která byla dotvářena skvělými světelnými efekty, byla nádherná! Po sborovém pění Vody živé se Anet už opravdu rozloučila, my jí zamávali a lidičky se začali rozcházet. Se srdcou jsme se rychle protlačily k lahelákům, aby se nám neztratili. Hala byla už skoro prázdná a my jsme pořád stáli a vyprávěli si dojmy. Nikdy v životě jsem se ještě takhle nevyblbla, ale na druhou stranu jsem tam chodila shrbená jak Quasimodo, jak mě bolely záda. Zahlédla jsem, jak někdo rozdává karty s podpisem a tak jsme tam se srdcou běžely a ulovily už druhé v pořadí. Poté jsme se už vydaly k východu (mimochodem, kousek ode mě proběhl Nikola, ale než jsem si to uvědomila, byl pryč) a ještě jsme chvíli stály ve vstupní hale. Po chvilince jsme se já, srdco.tepka, majka a Laakii rozloučily a vydaly se ke svým domovům...
Koncert byl fakt skvělý a já na něj budu vzpomínat hodně dlouho...