Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. Lidé
2. Maminka
3. Aukce
4. Cesta domů?
5. Co po mně chce?
6. Přítel?
7. Vrátím se někdy domu?

Už zase ty velké černé obludy. Pořád nevím, co to je. Strašně hulákají, rozfoukávají trávu a stromy. Celé stádo už je na ně zvyklé, ale někdy na nás také nalétávají, a tak raději utíkáme. V okolí se pohybují zvláštní zvířata. Maminka říká, že se jmenují lidé. Také říká, že jsou moc zlí. Když se objeví, raději se schovávám. Vydávají zvláštní zvuky a nosí u sebe divné věci, které porazí i divoké šelmy.

Znovu nějaký hluk! Už nemůžu skoro vůbec spát! Po stepi nás pořád honí veliké plechové krabice. Rychle pryč! Lidé! Mám strach. Kde je máma? Náhle slyším nějaký zvuk, jako když uhodí hrom. Náhle vidím mámu padat k zemi. "Mami, maminko... Au! Co to je?" Z boku mi visí nějaká věc. Náhle mě přepadl spánek. Teď ale nemůžu spát. Musím najít maminku...

Malé hnědé oči, malé ručičky, úsměv - to je malý člověk! Rychle pryč! Co je to!? Všude kolem mě samí lidé! Mamííí! A já nemůžu pryč! Všude kolem je nějaký plot nebo co. V té malé ohrádce je se mnou pár dalších koní. Nemůžu se skoro hýbat. Plesk! Něco mi přistálo na zadku. Fuj! Něco bílého. Nějaká barva! Vztahuje se ke mně plno rukou. Všude je hluk. Plno pohybu a ržání mých kamarádů.

Nevím, jak dlouho jsem tam tak stál v koutě pln obav a strachu, ale náhle mě z mého přemýšlení vytrhl člověk, který mi přes hlavu přehodil provaz. Potom mě táhl do jedné z těch velikých plechových krabic. Uvnitř jsem uviděl pár koní ze stáda a s radostí jsem naskočil dovnitř. Klap! Všude se rozlila tma a podlaha se začala houpat. Sem a tam. Hop! Málem jsem upadl.

Světlo! Země se houpala snad celý den, ale teď se zase uklidnila a všude bylo světlo a klid. A ta vůně zelené travičky a vody! Jak jen nejrychleji to šlo, vyběhl jsem ven na louku plnou bujné trávy a začal žrát. Hlady jsem už skoro neviděl. Po louce se stále procházel nějaký člověk, volal na mě a natahoval ke mě ruku s nějakou věcí. Co asi chce? Když jsem zjistil, že mi neublíží, šel jsem za ním a vzal si tu věc. Bylo to moc dobré. Teď ke mně člověk často chodívá a drbe mě za uchem.

Zjistil jsem, že ne každý člověk je zlý, jak říkala maminka. Charlotte si se mnou často povídá, hodně spolu chodíme ven a hrajeme si. Hodně mě naučila. Často říkává, že mě má ráda - budu ale mít někdy já rád ji? Je to člověk, a ti mě odloučili od domova a vzali mi maminku. Kde vlastně maminka je? Uvidím ji ještě někdy?. Chce prý mě a ostatním koním pomáhat. Nechápe, jak mohou být lidé tak krutí a vyhnat nás z domovů jen pro svou malichernost. Nechápu, o čem mluví, ale je z toho smutná.

Není to tady jako doma, ale kromě maminky a volnosti mi tady nic nechybí. Vrátím se ale někdy domů?