Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Zažil jsem něco úžasného...

Bylo nás pár lidí, no, normální "pařba" s přáteli. Večer jsme se rozešli do svých pokojů, ale já nemohl spát. Chodil jsem chvíli po domě a všiml si, že jedna dívka taky nemůže usnout. Seděla na posteli, opřená o stěnu a četla si pod lampičkou. Zaťukal jsem na pootevřené dveře a ptal se: "Nemůžeš spát?"
"Ne, nemůžu," usmála se.
"Chceš si zahrát nějakou hru?" navrhla mi.
"No, cokoli, co mne uspí..."

Vytáhla backgammon ze své velké cestovní tašky. Prý je jednoduchý a že mě ho naučí. Hráli jsme jako o život, docela dobrá hra. Asi po hodině říká, že má hlad. Navrhl jsem, že něco přinesu. Ale ona se začala smát a že ne - dojdeme si něco ulovit! Koukal jsem, a asi blbě...rozesmála se ještě víc. Pořád koukám a říkám si, jak obyčejná holka smíchem náhle zkrásní. Začala vysvětlovat, že vše je jen hra. A tak se do toho musím vžít. Prostě půjdeme, budeme se schovávat a plížit, až se propleteme domem do kuchyně a tam si něco ulovíme.

Jak řekla, vzala mne za ruku a říká: "Ty jsi střelec a já stopař!" a šli jsme. Schovávali jsme se za skříně, do stínů u dveří, vykukovali zpoza rohů a sedaček. Prostě jako malé děti... Smáli jsme se, vážně to byla zábava. Pak se náhle zarazila a strhla mne za jednu z četných sedaček. Vykoukla...zakoukla...vykoukla...a pak...mi podrazila nohy. Já jí taky a váleli jsme se, šťouchali do sebe. Pak do místnosti někdo vešel. My byli najednou ticho jako myšky. Ona se ke mně přitiskla a usmívala se. Ten někdo chvilku něco hledal v místnosti a my schoulení za sedačkou dusili v sobě smích. Byl to docela adrenalin, jak jsem ji držel v náruči a ona voněla, dotýkala se mne... Najednou jsem pochopil, že je vlastně krásná, a pocítil touhu ji líbat. Byla v mém náručí tak jemná, políbil jsem ji, ale po chvilce líbání se odtáhla a řekla PROSÍM, NE! Její oči byly náhle plné smutku. Pojď, mám hlad a sunula mne do kuchyně.

Tam vytáhla z ledničky šlehačku a celého mě s ní postříkala. Byl jsem v šoku - radost, smutek a zase radost se u ní vystřídaly tak rychle. Bláznili jsme v kuchyni ještě nějakou dobu a šli spát až k ránu. Když jsem se s ní loučil před pokojem, dala mi pusu na tvář a řekla děkuju. Pak za sebou zavřela dveře. Chtěl jsem jí říct, že to bylo skvělý, jak moc jsem si odpočinul...ale odsunul jsem to na ráno, tedy až se vzbudím. Dal jsem si sprchu a šel spát.

Vstával jsem skoro v poledne, přátelé se mi smáli, že já takové ranní ptáče... Prý mne byli vzbudit, ale když jsem se ze spaní tak hezky usmíval, tak mě nechali. Hledal jsem tu krásnou cizí dívku, prý odjela hned ráno... A já jí nestihl říct, jak moc jsem si s ní odpočinul, jak moc mi s ní bylo dobře, jak moc se mi líbí. Najednou jsem si uvědomil, že ani neznám její jméno, večer bych si jí ani nevšiml a pak už nebyl čas. Později jsem se dozvěděl, že mezi nás chodí už skoro rok. A od té doby ji hledám... Měl jsem ji vedle sebe a nevšímal si jí, teď když vím, že je, vyhýbá se mi.

Kde jsi? Chci Ti jen říct, jak moc s Tebou chci... cokoli...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/rozpravania/krasna-neznama.html