Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Chvíli jsem se jen bezmocně houpala v kapse, než jsem se osmělila vystrčit hlavu a nakouknout, kde to vlastně jsem. Pohlédnu vzhůru a vidím malou černou hlavičku Krtečka s roztomilým čumáčkem. Rozhlížím se na všechny strany. Všechno je hrozně vysoko a obrovských tvarů. Ale ne, vidím, že vše je obrovské hlavně oproti mně! Vtom to se mnou zahoupá jako na lodi. Krteček však stojí pevně na palubní desce. "Palubní deska?" zeptám se v duchu sama sebe. Konečně jsem se pořádně rozhlédla kolem sebe. Všude samá tlačítka, knoflíky, hlásiče a nejrůznější moderní "udělátka".

"Kde to jsem?" mžourám očima kolem sebe. Vypadá to tu jako v malém moderním letadle. Najednou se ozve šílený rachot. Mohutné dveře se otevírají a oslní mě prudké světlo. Když vtom přede mnou stojí veliký člověk v bílém skafandru a velikou helmou na hlavě. Oněmím úžasem. "Už mi to došlo! Vždyť já jsem ve vesmírné raketě!"

Kosmonaut usedl do ohromného křesla a začal mačkat všemožná tlačítka. Slyším odpočítávání... pět, čtyři, tři, dva, jedna... START! Krteček se začne třást a já sním, hází to se mnou na všechny strany. Několik minut se krčím a raději nevstávám. Poté se situace uklidní a já se znovu odvážím vykouknout z Krtečkovy kapsičky. Kosmonaut si mezitím sundal helmu. Udiveně zírám. "Docela pohledný chlapík," říkám si s úsměvem.

Chvíli si ho zaujatě prohlížím, když se zničehonic zadívá přímo na mě, leknu se a rychle zalezu zpátky do kapsičky. Vidím, jak se jeho velká ruka mihla nad Krtečkovou hlavou a opatrně ho pohladila po jeho malinké černé hlavičce.

"Tak jsme tu zbyli jen my dva Krtečku," poznamená, jako by ho mohl Krteček slyšet. "Věřím, že spolu zažijeme hodně dobrodružství."
Musím se pro sebe pousmát. Protože to přeci budu i já, kdo spolu s kosmonautem a Krtečkem zažije spoustu dobrodružství. Hlasitě zívnu a stulím se v Krtečkově kapsičce do klubíčka.

Dnes byl dlouhý den. Musím se dobře vyspat, abych zítra nezapomněla o tomhle novém, úžasném dobrodružství Krtečka a kosmonauta všechno napsat...