Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jako jediná holka ve třídě jsem na střední škole měla hodně příznivců: spolužáky, kamarády, učitele i mistry. Byl to neskutečný pocit procházet se po školní chodbě s pocitem, že všichni ví, co jsem zač. Nevýhoda byla, že přesně tohoto jsem dosáhnout nechtěla. Vždy jsem se cítila trochu jako exot, ale to, že jsem šla na klučičí obor, byla třešnička na pomyslném dortu.

Na škole jsme měli jednoho učitele, který nás učil čtyři hodiny za sebou odborné předměty, jimž jsem já jako holka bohužel moc nerozuměla. Toho učitele jsem v duchu nenáviděla a sama sebe proklínala, na jakou školu jsem to vlezla.
Dny ubíhaly a já úspěšně postoupila do druhého ročníku.

S učitelem, o kterém se zmiňuji, jsme trávili ještě více času. Nabídl mi doučování a já souhlasila. Chtěla jsem si u něj, jak se říká, šplhnout. A dařilo se mi to.
Kdybych tenkrát věděla, jak to jen dopadne...

Byla jsem s učitelem častokrát úplně sama. Vykládal mi různé vtipy a my se dokázali smát celé hodiny. Jednou se to ale zvrtlo. Odchytil si mě na chodbě a pozval k sobě do kabinetu. Přistoupil ke mně, objal mě a začal líbat na tváři a krku, svlékal mi dokonce ramínka...a já z toho byla totálně "vyjukaná". Nevěděla jsem, zda mu v tom mám pomoct, nebo začít křičet a utéct. Nechala jsem ho, ať si dělá, co chce. Šeptal mi do ouška, že se mu líbím už delší dobu a chce být víc než jen můj učitel a ať si to nechám projít hlavou.
Nedokázala jsem vůbec myslet. Pořád jsem si v hlavě přehrávala celou tu událost. Na nic jiného jsem se nezmohla. Druhý den po mně hodil znovu očkem na chodbě. Dělala jsem, že nic nevidím. Ten den jsme ho naštěstí v rozvrhu neměli...

Jenže další den už ano a já byla jak na trní. Přišla jsem k němu do kabinetu a řekla mu, ať si mě vezme... Schoulili jsme se na pohovce a celou přestávku promilovali. Zbytek dne jsem byla jako v transu a spolužáci už něco asi začínali tušit.

Dneska jsem již ve třetím ročníku, poslední rok na této škole. S učitelem se stále tajně scházíme i o prázdninách a jsme rádi, že máme jeden druhého. Otázka ale zní, co bude, až vyjdu ze školy, vzpomene si na mě vůbec?