Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Někdy dávno, kdy ještě nebyla technika tak vyspělá jako dnes, žili 4 kluci, Roman, Jirka, Tomáš, Luboš a pes Alík, na venkově. Jirka byl vášnivý čtenář, tak si byl vypůjčit od kamaráda knihu "Legenda starého hradu". Hned, jak si ji donesl domů, začal číst a vyčetl, že ve vesnici, kde žijí, stál hrad. Podle legendy tam žil dvouhlavý pes, který hlídal spoustu peněz a nikdy nespal. Uspat ho někdo mohl jen tajným heslem, které se nacházelo v hradě na zdi hladomorny. Podle knihy je hrad 5 km na západ od staré kovárny. Jirkovi to nedalo, a hned všechno pověděl kamarádům.

Těm se to líbilo. Museli si domluvit plán. Roman navrhl, že půjdou o půl noci - to rodiče spí. Hoši souhlasili. Jirku určili hlavním navigátorem, který měl za úkol připravit mapu. Tomáš musel vzít všechny důležité věci do batohu. Jako třeba tužku, baterku apod. Roman s Lubošem byli průzkumníci. Každý z nich vzal malou baterku do kapsy. Brali s sebou i psa.
Schylovalo se k půl noci. Kamarádi šli pěšinkou ke kovárně. Zastavili se u kovárny, kovář nepobýval o půl noci doma, byl na procházce, jinak by jim nadával. Jirka vytáhl mapu, posvítil si na ni a říká: "Půjdeme přes plot, potom pořád rovně," a schoval mapu. Hned, jak ji dal do batohu, někdo šel po cestě ke kovárně. Museli utíkat. Roman běžel nejrychleji, ale nevyplatilo se mu to, zakopl o kořen stromu a spadl do bláta. Začal nadávat. Raděj šli dál, k tomu hradu. Alík už určitě byl v polovině cesty. Chvíli běželi rychle, chvíli zase pomalu, až se objevili u hradu. Alík tam dávno již pobíhal.

Luboš zkusil otevřít dveře, ale nepodařilo se mu to. Roman se rozběhl, ramenem bouchl do dveří a spadl na zem. Potom to zkusil Jirka, po něm Tomáš, vedlo se jim jako Romanovi. Teď je na řadě Luboš. Luboš povídá: "Proč nejdeme malým oknem hned za rohem?". A tak tedy šli oknem. Psa dali do batohu. Uvnitř byla velká místnost, za kterou se nacházela další místnost. Všude bylo plno pavouků. V první místnosti se točily schody nahoru. Roman rozdává rozkazy - průzkumníci nahoru a my jdeme tou chodbou do další místnosti. Roman s Lubošem vyšli schody, byli tam dvoje dveře. Roman si vzal psa a šel těmi prvními dveřmi, Luboš samozřejmě těmi druhými. Roman stál uvnitř - byla tam truhla, vedle ní vchod na balkon; vlezl na balkon, začal se rozhlížet. Luboš vlezl do pokoje - stály tam dvě skříně s truhlou. Otevřel truhlu, začal se v ní přehrabovat. Mezitím Jirka s Tomášem šli dlouhou chodbou, padali na ně velcí pavouci, raději se rozběhli, aby to měli za sebou. Za chodbou objevili obrovskou síň. V síni byla jedna skříň, truhla, psací stůl. Jirka otevřel truhlu a posvítil si. Nalezl jen starou prokousanou deku, ze které si udělaly myši domeček, hledal dál... Tomáš otevřel skříň a vypadla na něj kostra, začal řvát, v duchu si oddechl, je to jenom kostra. Luboš slyšel nějaký řev, běžel dolů, zakopl o zábradlí a spadl na zem. Roman se lekl, povyskočil, prolomila se pod ním podlaha a byl tam, kde Tomáš s Jirka. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

Roman slyšel štěkot psa. V první chvíli si mysleli, že je to Alík, na kterého zapomněli. Když za ním přiběhli, zjistili, že to Alík neštěká a navíc štěkot sílí. Všichni si pomysleli, že to je dvouhlavý pes, který hlídá poklad. Vzali nohy na ramena a běželi domů. Tomáš z dálky zahlédl, že to byl jen hajný se psem.