Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Každý z nás zažívá odlišné letní prázdniny. Například já jsem vyrazil na chatu do města Bechyně, kam jezdím každý rok za mým nejlepším kamarádem Davidem. Je to opravdu krásné městečko. Není to jak Praha, ve které všude jezdí autobusy a cítíte se tam jako v kleci. Naopak, všude kolem se zde rozprostírá příroda a ze vzduchu cítíte tu volnost.
Abych se ale dostal k věci. Celý školní rok jsme si s Davidem plánovali, jak o prázdninách půjdeme na ryby a v Lužnici chytíme toho největšího sumce...

Jednoho dne, když měsíc v úplňku zářil jak slunce, jsme se vydali s pruty k řece. Sedli jsme si, napíchli na háček rousnice, nahodili a čekali. Mezitím jsme s Davidem pozorovali zářící hvězdy na obloze a poslouchali zvuky přírody.

Bylo kolem jedenácté večer a venku začalo být vlhko. S Davidem jsme tušili, co se na nás asi hrne. Okamžitě jsme vytáhli pláštěnky, udělali si malý přístřešek z našich černých pytlů na odpadky a pozorně poslouchali hromové údery blesků. V dálce jsme postřehli hustý černý mrak s blesky na bedrech, jak se k nám blíží. Schovaní pod přístřeškem v kapucích od pláštěnek jsme už jen čekali, až se k nám ta bouře dostane. Temno už pomalu a jistě pohlcovalo řeku a v tu chvíli se můj kamarád zvedl a zařval větu, na kterou snad nikdy nezapomenu: "Tak pojď, ty svině!" Hned poté na druhé straně řeky udeřil blesk do stromu a ten spadl do vody.
Silný vítr nám do obličeje střílel kapky deště a pruty se ohýbaly jak větve stromů.

Pak jsme s kamarádem zpozorovali, jak se jeden z mých prutů náhle ohnul proti větru a naviják začal ztrácet metry vlasce. Vyletěl jsem z úkrytu a sekl s prutem, jak jen to šlo. Najednou jsem ucítil ten silný odpor. Kamarád mi přispěchal na pomoc a ve dvou jsme sumce drželi, aby se nepustil. Všechny pokusy ho vytáhnout byly marné, ale nevzdávali jsme se. Ruce mi tuhly a tělo jsem měl promrzlé až na kost.

Ryba konečně začala povolovat a blížila se ke břehu. Oba dva jsme zkameněli, když to vylezlo na hladinu.
"Je to obr!" vykřikl jsem.
Dvoumetrový sumec se blížil a já okamžitě skočil do vody za ním. Nikdy jsme se nebál ničeho víc než toho sumce.
"Dvoumetrové monstrum z hlubin - takhle bych ho nazval," pomyslel jsem si.

Samozřejmě jsme se s takovým úlovkem hned museli vyfotit. Kamarád mi hodil do vody rukavice i peán a pořídil snímek. Teď přišla ta nejlehčí část, ale pro mě zároveň ta nejtěžší - vyndat sumci háček z huby. Nahmatal jsem ho a opatrně jej vyndal. Pak za mnou skočil i David, aby si sumce také prohlédl.
"Pojmenoval bych ho Franta!" řekl - a tak se i stalo.

S úlevou jsme našeho Frantu pustili na svobodu. Když už v dáli mizelo jeho mohutné tělo s dlouhými vousky, vyčerpaní a promoklí jsme se k ránu doplazili na chatu, usušili se a šli spát.

V průběhu několika let se vyprávěly různé verze tohoto příběhu, ale pouze tato je pravdivá.