Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když to vše začalo, bylo mi teprve krásných třináct let! Byl jsem takový malý bezstarostný chlapec, co si kráčí světem, aniž by věděl, co skrývají jeho tajná zákoutí! Žil jsem v domnění, že jsem hrozná zrůda, která se nemůže nikomu líbit! Ale byla to jen falešná představa.

Další den jsme šli s naší třídou do kina na film Život je loterie. Film se mi moc nelíbil, a tak jsem v jeho průběhu často koukal do zákulisí. Koutkem oka jsem si všiml jedné dívky, chvíli jsem ji pozoroval a pak se najednou na mě otočila! Ihned jsem svůj pohled obrátil na druhou stranu sálu! Za chvilinku jsem se opět poohlédl po dívce sedící o dvě řady níže. Chvíli jsem se na ni díval, aniž bych si cokoliv připouštěl! Pak se náhle naše pohledy střetly, jako by se naše srdce přitahovala! Všechno kolem jsem přestal vnímat a další půlhodinu jsme se na sebe dívali, jako by kolem nás nic nebylo, jen my dva!
Když jsme vyšli z kina, tak jsme se na sebe pousmáli a rázem se naše cesty rozešly.

Byl jsem schopný udělat vše jen proto, abych se s mojí vyvolenou setkal! Obcházel jsem všechny školy, neustále jsem procházel město, ale nic a nic! Až jednou při jedné matematické soutěži... Sedl jsem si do první lavice, přímo před porotu. Ohlédl jsem se kolem sebe a vtom najednou vidím tu dívku, kterou jsem spatřil tehdy v kině! Tentokrát byly naše pohledy mnohem blíže než tehdy!

Když jsme dostali práce, nedokázal jsem napsat ani číslo, a to samé se stalo u mé vyvolené! Opět jsme se na sebe dívali a mlčky se usmívali! Porota si toho všimla, jeden pán ke mně přišel a řekl mi, ať si víc hledím své práce než holky naproti mně! Neuposlechl jsem, ale stále jsem se zamilovaně koukal na tu krásku vedle mě! Měla dlouhé blond vlasy, jež zářily jako ranní třpyt slunce, její oči byly hnědé jako čokoláda, jako ta nejdražší čokoláda na světě! Její rty mě sváděly k sladkému polibku! Její nosánek byl jako velká šťavnatá třešnička uprostřed velkého sladkého dortu! Rozplýval jsem se před ní jako čokoláda...

Když soutěž skončila, neměl jsem nic napsaného, ale v její přítomnosti to ani nešlo!
Museli jsme rychle opustit prostory budovy.
Naštěstí jsem se stihl zeptat na její jméno a telefonní číslo! Neustále jsme si volali a dopisovali. Bydlela dvacet kilometrů ode mě - to bylo nepříjemné zjištění, ale nebylo to zas tak strašné.

Pak přišel zlomový moment... Ukradli mi mobil! Náhle jsem ztratil všechny kontakty!
Bylo mi k pláči, trvalo to dost dlouho, než jsem se s tím smířil! Po dvou letech jsem ji opět viděl, ale ona mi už asi nikdy neodpustí to, jak jsem jí ublížil!

Vídám ji teď každý den, ale nevím, jak si mám zpět získat její srdce...
Klidně mi můžete poradit...
Pořád ji miluji!