Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sebrala jsem si své saky paky a šla jsem. Přece mě nemohou nutit být v práci na přesčas! A navíc, dnes jsem musela vyzvednout svoji dceru ze školky.
Už jednou jsem na ni zapomněla a ona volala (tedy vychovatelky ze školky volaly) mému bývalému manželovi, který proni ihned přijel, jako hodný tatínek vysvoboditel, jako ten, kterému jsem odepřela právo zůstat se svou dcerou, na kterou očividně stejně nemám čas. To pomyšlení, že jsem se před ním shodila, mě štvalo. Už se to nikdy nesmí stát!
"Páni, ty jsi ale trhlá," křičí za mnou kolegyně. Je pravda, že v duchu jsem si nadávala do hus a kačen, ale já to prostě musela udělat, vždyť jsem se hodlala do práce ještě vrátit. Musela jsem jen vyzvednout dceru a nakoupit. Kolegyni jsem řekla, ať mě kryje, ať kdyžtak řekne nadřízenému, že jsem si šla do lékárny pro něco na bolest hlavy.
Nakoupila jsem, zašla nákup vyložit domů a už jsem si to mířila ke školce.
Tam zůstala moje Eliška jako poslední, ale mně ty vyčítavé pohledy vychovatelek nevadily. Zavázala jsem Elišce boty, a už jsem ji chtěla vyvést z té budovy, kdyby mě nezastavila: "Mamí, já si tam nechala panenšišku!" "Mám sto chutí ti jednu vrazit! Dělej, rychle si pro ni doběhni! A cestou domů budeme procvičovat tvou výslovnost! Jak je jen možné, že stále šišláš?!" řekla jsem nasupeně.
Cestou domů jsme měly opravdu hodně času na procvičování výslovnosti - Eliška se stále zastavovala u výkladních skříní, pištěla, že chce to a to, až mi došla trpělivost a přidala jsem do kroku, aby si všimla, že na ní se čekat teda nebude. "Mamí, póčkéj!" vykřiklo to dítě. "Nejsem žádná hej nebo počkej! Nevím, kam dřív skočit a ty se táhneš jako štrůdl!" toto přirovnání Elišce začalo vrtat v hlavě. Ale nic jsem jí nechtěla vysvětlovat, musela jsem přece zpět do práce!
Elišku jsem usadila doma k telivizi pod výhružkou, že jestli se hne a něco provede, tak z ní ten štrůdl opravdu udělám.
V práci mne však čekalo opravdu nemilé překvapení. Šéf v mé kanceláři netrpělivě očekával, jaké prášky přinesu, když jsem pro ně musela jít tak daleko. Nic jsem ale v kabelce neměla a zřejmě nepochopil mou krutou situaci matky-samoživitelky. Takže jsem si vyslechla, že jeho firma o takovéto nezodpovědné pracovnice zájem nemá a že mám padáka (nebylo to totiž poprvé).
Asi si za to mohu sama. Kdybych nechala Elišku svému bývalému manželovi, jejímu otci, sice bych měla měsíčně o pár korun méně, ale také bych měla méně starostí...