Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Co se škádlívá, to se rádo mívá. Tak tohle je ta nejotřepanější fráze, jakou znám. Je stará snad jako lidstvo samo. I já já jsem jí dříve věřila, než jsem se utvrdila v tom, že po ta staletí se tradice, fráze i lidé změnili. Je málo vyjímek, kdy tohle platí. Nebudu popisovat osobu, ale vypravovat příběh.

Začátek je všední a nudný. Lidé se baví...dívka taky... Začalo to úplně normálním kamarádstvím. Dívka to tak brala a kluk taky. Ovšem pak se něco změnilo! Co to bylo? Asi pocit. Ovšem nesdíleli ho oba. Ani dívka, ani kluk, kteří jsou hlavními postavami mého příběhu. Tento pocit měla pouze dívka. Ovšem nechtěla si ho připouštět. Laškování a popichování...to byl jejich vztach. Postupně se to vyvinulo v něco většího. Ale bohužel to si myslela pouze dívka. Nechtěla raději vědět, co si myslí on. I když to ve skrytu duše věděla, stále si to nepřipouštěla. A pak to přišlo...ten dlouho očekávaný polibek. Polibek, který byl plný něčeho nového. Vášeň? Láska? Sama nevěděla. Nedalo se to popsat ani slovy. Takhle to nějakou dobu trvalo, než zjistila, že pro toho kluka je to pouhá epizoda. Snad to ani nechtěla nazývat epizodou. Začala si to čím dál víc uvědomovat. I když si to nechtěla připustit, on to nebral jako ona. Navenek byla veselá jako vždycky, ale uvnitř...křičela, plakala... Pak vše přestalo! Už se jí neozval a ona jemu. Už nemohla. Psychicky ji to drtilo. Ale nedávala na sobě nic znát. A proto si řekla DOST!!! Vzala si pro a proti a bohužel jí vyšlo více proti, což bylo možná zdrcující a možná osvobozující. Nějakou dobu ji to trápilo, ale potom už to přestalo. Za pár dní možná týdnů ho potkala znovu. Ale už to nebolelo. Uvědomila si, že svět se kvůli tomu nezboří. Teď už ta dívka ví, že není jediný na světě a že má spoustu přátel, kteří jí vše vynahradí. A proto si jich všech váží a má je moc ráda!