Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Letošní mistrovství Čech se konalo v Seči. My jako jihočeská výprava jsme se zúčastnili ve dvou skupinách. První skupinu tvořila strmilovská výprava, druhá skupina byla menší, vedl je trenér a zároveň doprovod pan Lhotka.
Můj kamarád Daniel Šulista mi o něm prozradil, že se před měsícem vyboural v autě a že ho jeho maminka s panem Lhotkou nikdy nikam nepouští. Také jsem si uvědomil, že můj tatínek mluvil o něm s paní Šulistovou a další šachistickou maminkou a jeho zodpovědnost hodnotil jako něco mezi Aničkou a Dominikem. Ale konec už nevím, protože mne poslali pryč. Daniel ale říkal, že je s ním legrace, tak jsem se těšil.
V prvním kole jsme měli všichni slabé soupeře, proto jsme rychle vyhráli a pak jsem se dozvěděl detaily o té bourače. Pan Lhotka to vlastními slovy popisoval takhle: "Normálně jsem jel v autě, vtom jsem dostal trochu smyk, nezvládl jsem řízení a udělal třináct kotrmelců. Nedávno jsem se vrátil z nemocnice, ale v té rychlosti, jakou jsem jel já, se to může stát úplně každému." A na otázku co se mu vlastně stalo, odpověděl: "No, vlastně nic, jen ještě kulhám a jedno auto je úplně zničené." To "zničené" tedy řekl jinak.
Ve druhém kole už byl soupeř silnější, musel jsem hrát naplno a proto nevím, jak hráli ostatní. Já jsem vyhrál, ale mnohem zajímavější bylo další překvapení, které vybalil Lhotka. Vysvětloval svou herní úroveň: "Sice mám teprve 4. třídu (nejslabší jihočech na MČ), hraji open B (nejslabší pomocný turnaj na MČ) a teď jsem prohrál, ale jinak se určitě hodně zlepšuji, protože mám doma asi 250 šachových knížek a tenhle open B hraji již dvanáct let!"
V dalších kolech se nic zvláštního nestalo, ale dost se mi dařilo a získal jsem nakonec čtvrté místo, které bylo velikým úspěchem.
V devátém, posledním kole jsem remizoval a šel jsem si dobalit věci před odjezdem. Když už jsme je měli zabalené všichni, celá první skupina, nechtělo se nám nosit zavazadla celým areálem asi 200 metrů plus dalších 700 metrů na parkoviště. Zjistili jsme, že by se dalo dojet až pod okna našich pokojů, problém byl, že se jelo asi dvacet metrů po trávníku. Přemluvili jsme řidiče, že tam zajede, ačkoliv se mu nechtělo jet po trávníku a zavazadla jsme vyházeli okny ven, kde jsme je posbírali a naložili do auta. Jenže nás u toho přistihl trenér doprovod i hráč v jednom, pan Josef Lhotka. Potom, co jsme vše uklidili, svlíkli povlečení a odevzdali klíče, jsem šel ještě jednou do hracího sálu. Po cestě jsem procházel lesíkem z ozdobných stříbrných jedlí, které však byly odřené od nějakého auta. Šel jsem dále po 5 cm hlubokých kolejích, až jsem došel k autu, na jehož kapotě se houpal usmívající se Lhotka, který už z dálky na mě volal: "Tak jsem to udělal jako vy, vždyť jsem taky jihočech, akorát místo 20 m jako vy jsem to měl 200 m a jeden lesíček."
Pan Lhotka odjel naštěstí dřív, než bylo vyhlášení a hlavně ještě dřív než se přišlo na odřené jedle. Po vyhlášení vítězů, kde jsem dostal pohár, odjela i naše část výpravy.