Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ahoj, jmenuji se žralok Zuboun a povyprávím vám můj příběh. Vše začalo v Mexickém zálivu, kde mě porodila moje maminka Žravka, která se o mě starala s mým tatínkem Žrozubem. Patříme k jednomu z nejmenších druhů žraloků na světě, tudíž jsme neškodní, většina ryb se nás však bojí, a proto máme jen málo přátel.
Přece jen jsem si ale jednoho kamaráda našel - štětičkovce Štětku. V mládí jsem s ním trávil hodně času. Hráli jsme si spolu na ptáky, piráty nebo kosmonauty.
Při jednom takovém hraní jsme se dostali blízko pláže. Zrovna probíhalo letní období a na pláži se den co den objevovaly mraky lidí. Asi deset dětí nás pak půl hodiny nahánělo, než jsme jim uplavali. Jindy jsme zabloudili v bludišti z řas a měli pak velké štěstí, že nás moji rodiče našli.
Tak jsem se Štětkou prožil mládí a vyrostl v hezkého žraloka.

A pak se to událo. Zrovna v den, kdy jsem slavil páté narozeniny, a stal se dospělým.
Jako obvykle nad námi projížděla loď. Najednou však vhodila něco velkého se čtvercovými dírami do vody. Moji rodiče se do toho zamotali a nešlo se jim vymotat. Po asi pěti minutách se ona velká věc začala vracet zpátky na loď a navždy mi sebrala mé rodiče. Tenkrát ta velká věc z moře sebrala nejméně tisíc ryb! A od té doby se začala objevovat pravidelně...

Rozhodl jsem se proto, zkroušený a bez rodičů, vydat na cestu kolem světa. Štětka s mým návrhem nadšeně souhlasil, a tak jsme se po sbalení věcí vydali za dlouhým a strastiplným dobrodružstvím. Vypluli jsme z Mexického zálivu a napojili jsme se na Golfský proud, který nás přes Bermudy dostal až k Velké Británii. U Bermud jsme sice na chvíli zabloudili, ale jinak jsme zvládli cestu přes Atlantský oceán bez větších problémů. Ve Velké Británii jsme si prohlédli Žronehenge (žraločí Stonehenge) nebo jsme se skamarádili s Lochneskou. Poté jsme přes Gibraltarský průliv propluli do Středozemního moře, kde jsme viděli trosky Atlantidy. Pak jsme dlouho bloudili, než jsme našli Suezský průplav, přes který jsme se dostali do Indického oceánu.

Tam jsme se u břehu Indie trochu zdrželi, za což zaplatil Štětka životem. Pobývali jsme totiž blízko pláže a jedno šikovné indické dítě oklamalo Štětku a chytilo ho. Co se stalo se Štětkou potom, nevím. Tak jsem se sám bez kamarádů či rodičů vydal dál, abych tuhle pouť dokončil.

Proplul jsem Indický oceán až k Velkému korálovému útesu, kde mě opustil smutek a já si hezky popovídal se spoustou různých ryb. Následně jsem se pustil do plavby přes Tichý oceán. Trasa byla dlouhá a náročná, po cestě mě navíc honil velký žralok bílý, unikl jsem mu však proto, že nemohl přeplout Panamský průplav, kterým jsem se dostal zpátky do mého Mexického zálivu.

Nedal jsem si ovšem pozor na tu velkou věc, která se pravidelně spouštěla dolů z lodí a zamotal jsem se do ní. Zkoušel jsem se z ní dostat ven, jenže to nešlo. Po chvíli se ta věc začala opět zvedat, až se celá i se mnou dostala na palubu lodi. Nemohl jsem dýchat. Má poslední vzpomínka patřila tatínkovi s maminkou. Na to, jak mě měli rádi.

A tak, milý posluchači, můj život skončil. Skončil a život většiny ryb tak skončí taky. Kvůli hamižnosti lidí... Po mé smrti z mého těla zřejmě vzali všechny zuby a prodali je. Mé maso nejspíš použili na nějakou slavnostní hostinu. Mé ploutve prodali Číňanům na jejich tradiční medicínu. Je až strašné, co lidi mohou pro peníze udělat. A tak prosím, aby to lidé pochopili a aby se tohle hubení pro peníze zastavilo. My ryby se vám za to odvděčíme!