Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Již v únoru s maminkou přemýšlíme, kam letos vyjedeme na týdenní dovolenou. Listujeme katalogy, nabídek je tu mnoho a všude by se nám určitě líbilo. Loni jsme strávili dovolenou v Kácově v Posázaví, předloni ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Letos opět vítězí hory. Sám vybírám hotel Aurum v Černém Dolu v Krkonoších.
Hotel nabízí pěkné ubytování, dobré stravování a možnost sportování. Přímo v hotelu se nachází krytý bazén i vířivá vana, posilovna, je tu kulečníkový stůl ve společenské místnosti. A v přilehlé hospůdce patřící k hotelu najdeme bowlingovou dráhu a stoly na ping pong. I vlakové spojení nám vyhovuje, proto už v březnu maminka zamlouvá termín od 16.7. do 23.7.2005.
Konečně svítá, začíná sobota 16.července. Sbaleno máme již dva dny, a tak nám nic nebrání hned po snídani vyrazit na vlak. Děda nás veze na nádraží autem, abychom nemuseli všechna zavazadla tahat v ruce. Vlak jede včas, brzy přestupujeme v Českých Budějovicích na rychlík do Prahy. Na pražském hlavním nádraží nastoupíme do rychlíku směr Trutnov. Odtud potom jedeme autobusem až do Černého Dolu. Celou cestu pozorujeme okolní krajinu. Jihočeská je nám známá, ale brzy míjíme například velké lány kvetoucích slunečnic. Vidím to poprvé, velmi se mi žlutá pole líbí. A potom již zasněně vnímáme vrcholky kopců. Těšíme se na výlety po horách.
V půl čtvrté odpoledne jsme konečně na místě. Z náměstíčka kráčíme k hotelu pár minut. Na recepci dostáváme klíč č.205, vlastníme útulný dvoulůžkový pokoj ve druhém patře s předsíní, koupelnou a toaletou. Rychle vybalujeme nejnutnější věci a spěcháme znovu ven. Počasí je pěkné, sluníčko stále svítí a hřeje. Nejprve se procházíme okolo hotelu, zajdeme se podívat na dětské hřiště, které se rozkládá hned naproti. Lákají mě prolézačky i houpačky, nejvíce ale venkovní bazén. Vody obsahuje sotva po má kolena, ale osvěžení po dlouhé cestě mi přichází vhod, cachtám se v něm až do večeře.
V neděli po snídani jedeme na náš první výlet do Vrchlabí. Počasí se snaží, mohu jet v tílku a kraťasech. Nejdříve se podíváme k zámečku, kde dnes sídlí Městský úřad. Okolo se rozprostírá velký park s rybníkem, na kterém plavou divoké kachny. Prohlédnout si můžemei zbytek hradeb, které park z jedné strany obklopují. V poledne mě přepadne hlad. Vyhledáme nejbližší restauraci a objednáváme si velikou pizzu. Připravují ji přímo uvnitř objektu před našima očima. Chutná báječně. Po obědě navštívíme obě zdejší muzea, zaměřují se na krkonošské tradice a ochranu přírody.
První všední den našeho pobytu zde vyhrává nápad na výlet na Sněžku. Autobus nás dopraví do Pece pod Sněžkou, odtud pochodujeme pěšky k lanovce. Překvapuje mě dlouhá fronta na jízdenky. Musíme čekat více jak hodinu, ale vyplatí se to. Usedáme na sedačku a stoupáme vzhůru. Nejprve se kolem nás míhají vysoké stromy, většinou jehličnaté, dole teče potok, roste borůvčí a kvetou kytky. Na Růžové hoře přesedáme. Nyní se mění i krajina, stromy řídnou, výše již roste jen kleč. A pár metrů ke konci se nachází jen kamení. Stojíme na Sněžce ve výšce 1592 metrů. Fascinovaně se rozhlížíme po okolí. Naskýtá se nám úžasný výhled, neboť je krásné jasné počasí. Zajdeme do observatoře, koupíme pohledy a dárky u polských stánků a vydáváme se lanovkou zpátky dolů. V Peci pod Sněžkou se mi líbí kamenité dno řeky Úpy, neodolám, abych se tu chvilku nebrouzdal mezi velkými balvany. Pár naopak drobounkých kamínků si beru domů na památku.
V úterý se vydáváme do Špindlerova Mlýna. Cestou k lanovce na Medvědín se zastavujeme u bobové dráhy. Sjedu si ji třikrát. Také si tu vyzkouším poprvé bungee jumping ze 16 metrů. Po skoku se houpu na laně pár minut, byl to super zážitek. Na Medvědíně nás překvapí první přeháňka, obloha se zatahuje, daleký obzor mizí, vidíme jen nejbližší krajinu. Dole se spěcháme před deštěm schovat do prvního hotelu, kde si dáváme oběd. Bouřce unikneme o vlásek. Než se najíme, je po všem.
Ve středu přichází na řadu návštěva Jilemnice. Projdeme se po zdejším náměstí s kašnou, zúčastníme se prohlídky muzea v zámku. Zaujme nás hlavně expozice o cukrářství v minulých stoletích. Jdeme se podívat do Zvědavé uličky, tvoří ji několik historických roubených domků.
Další den se chceme vyvést lanovkou na Černou Horu, ale od rána tu prší. Volíme náhradní program a vyrážíme autobusem do Kuksu. Po hodinové jízdě vystupujeme na rozcestí, tady neprší. Zámek Kuks je rozlehlý, obdivujeme všechny sochy ctností i neřestí. Průvodkyně nám vypráví nejen o nich, ale i o historii zámku, jeho majitelích, o zdejších lázních. Druhá část prohlídky nabízí poznat historii lékařství, hlavně lékáren. Tady si sám mohu vyrobit pilulku léku, orazítkovat recept a podobně. Velmi se mi to líbí.
Déšť se na nás snáší bohužel i v pátek. A tak s těžkým srdcem oželíme návštěvu Jánských Lázní s lanovkou na Černou Horu a rozhodneme se jet na Safari do Dvora Králové. ZOO se tu rozprostírá na 64 ha. Necháme se proto částí ZOO provézt vyhlídkovým autobusem. Z něho pozorujeme různé druhy antilop, zebry, hrochy, velbloudy, žirafy a spoustu jiných zvířat. Pěšky chodíme okolo výběhu slonů, tygrů, lvů , opic a podobně. Projdeme pavilon ptactva i vodní pavilon. Podíváme se také na výstavu o pravěku, jsou tu hlavně obrazy Zdeňka Buriana. Safari nám opravdu poskytlo mnoho zážitků.
V sobotu už musíme bohužel odjet domů. Cestujeme opět vlakem. Letošní dovolená se opravdu vydařila, máme na co vzpomínat, velmi se nám v Krkonoších líbilo. Uchovám si v paměti všechny výlety, procházky po okolí, večerní koupání v bazénu i vířivé vaně, cvičení v posilovně, hraní na hřišti. A příští rok zase naplánuji dovolenou někam jinam. Možná na Máchovo jezero.