Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nebudete tomu věřit, ale už mi budou tři měsíce. Nyní si uvědomuji, že u člověka jde o zanedbatelný čas, ale u nás bot je to právě ten nejlepší věk. Už sice nejsme tak nablýskané, jako když jsme si v krabici v útulném obchůdku hověly vycpané jemným papírem, abychom si uchovaly ten správný tvar. Od chvíle, co si nás naše nová majitelka prvně obula, jsme se vyšláply přesně podle jejích nožek. Přesněji řečeno, já pravačka jsem se musela snažit o něco více než moje sestra levačka, jelikož naše nová panička má delší pravý palec!

Pořídila si nás na start nové plesové sezóny a dala nám, ve víru tance, pořádně zabrat! Podrážku máme ošoupanou obě, ale já navíc i okopanou špičku. Bude to zřejmě tím, že jsem tančila pořád doprava. Vykračovala jsem jako první a sestřička se za mnou jen líně přisouvala. Každou chvíli na mě nějaký nešikovný tanečník šlápl a vůbec mu nedocházelo, jak trpím. V ten okamžik, kdybych uměla mluvit, zařvala bych bolestí! Jenže jak je známo, my boty to neumíme, byla jsem tedy nucena držet krok a tančit dál. Ještě že existují krémy na boty! To musím naši paničku pochválit, mazala nás stejně poctivě jako svůj obličej. Zvláště mně dopřávala více péče než mojí sestřičce, to asi proto, aby mě odměnila za mou námahu. Taky do krabice mne uložila nahoru, abych si dobře odpočinula a nabrala nových sil, než nás příští sezónu zase vytáhne.

Když tak o všem přemýšlím, máme štěstí, že uléháme ke spánku s vědomím, že si nás naše majitelka oblíbila a za rok nás opět "provětrá".