Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

O prázdninách, když bylo škaredé počasí, jsem hledal na Internetu různé informace o skupině Wohnout. Asi po půlhodině jsem najel na stránky koncertů a akcí různých kapel, což mě zaujalo natolik, že jsem si je pořadně pročetl. Díky tomu jsem zjistil, že skupina Wohnout je hostující kapelou na pivních slavnostech v Humpolci. Dále tam byly pozvány i kapely jako Tři sestry, No Name, Čechomor, Maxim Turbulenc, Divokej Bill, PEHA, Blue a jiné. Večer, jakmile táta přišel domů, zavolal jsem ho k počítači a ukázal mu web o akci v Humpolci. Tátovi se tato akce moc zamlouvala a řekl: "Mílo, to není vůbec špatný, jdu to probrat s mamkou..." Mamka souhlasila a už nám nic nebránilo v cestě. Jelikož měla mamča před porodem, nechali jsme ji doma a zakázali jí po dobu naší nepřítomností rodit.
Ráno v sedm hodin jsme autem vyjeli za naším vytouženým cílem. Cesta utíkala celkem rychle, zvlášť když nám ji moje sestra zpestřovala svojí nevolností. Do Humpolce jsme dorazili asi za hodinu a půl. Zajeli jsme se ubytovat do penzionu, kde táta zamluvil po telefonu nocleh a vyrazili na slavnost, jež byla vzdálená asi dva kilometry. Po patnácti minutách jsme spatřili humpolecké náměstí.
Humpolecké náměstí bylo překvapivě plné lidí, které sem přilákaly skvělé kapely, ostatně stejně jako nás.
Vystáli jsme frontu na zaplacení lístku. Dostali jsme zároveň program celé akce, a já - jelikož jsem ještě nedosáhl plnoletosti - jsem byl označen náramkem, jenž zakazoval nalévání alkoholických nápojů. Po vstupu na náměstí taťka nakoukl společně s námi do programu a naplánovali jsme si celý den. Věděli jsme, že Tři sestry budou hrát až ve tři hodiny, a tak nám nebránilo nic v prohlídce celého zdejšího náměstí. Náměstí bylo plné stánků, byly zde i kolotoče, které se zalíbily hlavně mně a mojí sestře. Proto nám dal táta peníze a odešel za lepší zábavou. Než jsme se na atrakcích vyřádili, byly dvě hodiny, a my tak pomalu zamířili na koncert Tří sester. Koncert byl moc hezký, kluci hráli skoro dvě hodiny. Po koncertě přišly na řadu různé soutěže, například kdo vypije za minutu nejvíc piv nebo sní nejvíce klobás. A protože si táta pořád stěžoval, že má hlad, tak jsem mu ze srandy řekl: "Co kdybys to zkusil?" A táta šel... Sice nevyhrál, ale aspoň se zasytil! Večer jsme se vydali do penzionu, kde na nás čekalo nemilé překvapení - do našeho pokoje ubytovali manželský par, který měl psa, a jelikož mám na psy alergii, celou noc jsem si vysloveně "užíval". I kvůli tomu jsme hned ráno po snídani zamířili zpátky na náměstí a rozhodli se, že po koncertě Wohnoutů pojedeme hned domů. Wohnouti hráli až ve tři hodiny, proto táta navrhl, abychom zašli na exkurzi do místního pivovaru. Vystáli jsme frontu na lístky a zjistili, že přijdeme na řadu až o půl jedenácté... Naštěstí na dvoře pivovaru pořádali různé soutěže, tak nám čas celkem utekl. Konečně se před námi otevřely brány pivovaru a já vůbec nečekal, že to bude tolik zajímavé - na konci nám všem dali i ochutnat pivo; nám mladistvým samozřejmě nealkoholické. Byla jedna hodina. Zastavili jsme se na oběd v místní restauraci. Potom nás konečně čekal můj vytoužený koncert Wohnoutů. Kluci hráli úžasně, a protože se nám nechtělo jet domů, vyslechli jsme si ještě také koncert Divokýho Billa.
Kolem sedmé večer jsme unaveni a plni zážitků odjeli domů, kde nás už čekala mamka s večeří. Již v autě jsem věděl, že příští rok se sem budu chtít vrátit...