Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je tomu již sice asi 18 let, kdy jsem chodil do tanečních, ale protože mám hned z první hodiny tanečních zážitek, na který se nedá zapomenout, tak si tuto událost pamatuji, jako by se přihodila právě včera. To, co se tenkrát stalo, by jiní možná považovali za něco hrozného, ale když si na tu situaci vzpomenu po letech, beru to již s humorem a s přesvědčením, že když se něco opravdu má stát, tak se to taky stane. A proto jsem se rozhodl, že vám moji první hodinu tanečních zkusím převyprávět...

Dobře si vzpomínám, že se má první taneční hodina uskutečnila v pátek. Mohl jsem si tenkrát vybrat, jestli chci chodit od 16. hodiny odpolední, nebo až od 18:30. Já jsem si zvolil, že budu chodit na večerní kurzy, že už nejsem žádné malé děcko, abych chodil od čtyř a že tam určitě ve večerních hodinách bude chodit více děvčat, tudíž že při pánské volence budu mít z čeho vybírat!

S přípravou na taneční jsem začal v 17 hodin. Nejprve jsem šel do koupelny se upravit, vyčistil si zuby a navonět se. Potom jsem si oblékl košili a společenský oblek, obul boty a nakonec přišla pro mě ta nejobtížnější věc - uvázání kravaty. Na poslední chvíli jsem to zvládl a mohl vyrazit na moji první hodinu tanečních.

Po odchodu z bytu jsem na hlavní chodbě domu potkal paní Paksiovou, naši sousedkou. Ta mi řekla: "Tomášku, kampak se chystáš?"
Já jsem jí na to odpověděl: "Jdu do tanečních."
Ona mi ještě odvětila: "Tak ať se ti daří!"
To jsem ještě netušil, co se stane, a že bych to, co mi popřála, opravdu mohl potřebovat.

Poté celá cesta až do velkého sálu přerovského pivovaru, kde se taneční uskutečnily, proběhla bez problémů.
Po příchodu do tanečního sálu jsem se posadil na židli a čekal, co bude následovat. Na pravé straně sálu seděli pánové a na protější straně dámy. Ještě jsem si stačil protější stranu projet pohledem, protože jsem věděl, že ke konci první taneční lekce bude následovat pánská volenka, tak abych už dopředu věděl, pro kterou slečnu si mám zajít.
Za chvíli se v sále objevil taneční mistr i se svou partnerkou. Všechny nás přivítal a prozradil nám program naší úvodní lekce: společenská etiketa, naučení se tanečních kroků a nakonec ještě připadla pánská a dámská volenka k tanci.

Nejprve přišla na řadu etiketa. Dozvěděli jsme se, jak máme oslovit dámu, představit se a vyzvat ji k tanci. Po této teoretické části přišlo na řadu naučení se tanečních kroků. Taneční mistr nám nejprve vše ukázal se svojí partnerkou a pak řekl: "Dámy a pánové, utvořte kruh kolem sálu, budeme se učit tanečním krokům." Potom ještě dodal: "Dejte si všichni pozor na podlahu, je naleštěná a strašně klouže, tak ať tady někdo neskončí na zemi!" Všichni se tomu jen zasmáli...

Následoval nácvik tanečních kroků, všichni byli nervózní a taneční kroky většiny z nás byly až komicky křečovité. Pro ty, co nás pozorovali z předsálí, to musel být opravdový zážitek. Jakmile jsme se naučili tanečnímu kroku, následovala krátká přestávka a po ní zlatý hřeb dnešního večera - pánská a dámská volenka.

Ozval se taneční mistr: "Pánové, vyzvěte dámy k tanci!" V tom okamžiku všichni zapomněli na nějakou tu etiketu a skoro jak splašené stádo se rozeběhli pro svoji vysněnou partnerku. K mému podivu slečna, kterou jsem si vybral já, zůstala nezadaná. Přišel jsem k ní a opatrně se optal: "Smím prosit, slečno?"
Ona odpověděla: "Prosím..."
Hned jsem se jí představil: "Moje jméno je Tomáš Indruch."
"Těší mě," odvětila mi.
A pak už následoval odchod na taneční parket. Po pár prvních krocích následovala první otočka a mě při ní nějakým záhadným způsobem podklouzla noha. A už jsem ležel na zemi. A protože jsem se své partnerky pevně držel, skončila na zemi i ona. V tomto okamžiku propukl v sále záchvat smíchu, protože moje partnerka upadla přímo na mě. Přiběhl taneční mistr a ptal se nás, jestli se nám něco nestalo. Já jsem rychle vstal a pomohl své partnerce na nohy. Byl to pro mě v tomto okamžiku příšerný trapas. Dokončili jsme tanec a já se svojí partnerce omluvil.
Následovala krátká přestávka, nejradši bych po tom nadělení odešel, ale nakonec jsem se rozhodl, že přeci jen zůstanu.

Jako poslední následovala dámská volenka. Taneční mistr řekl: "Dámy, vyzvěte pány k tanci!" Já jsem čekal, že si pro mě ani nikdo nepřijde a již jsem pomalu mířil do předsálí. Najednou mě ale někdo oslovil: "Smím prosit?"
Otočil jsem se a k mému úžasu si pro mě přišla slečna, s níž jsem před chvílí skončil na zemi! Při tanci mi řekla, že jí to nevadí, že se to přece může stát každému a až do konce tanečních jsme byli svoji taneční partneři.

Po tanci následoval konec této taneční hodiny.
I po tomto trapasu jsem se dokázal celkem obstojně naučit tančit a se svojí partnerkou jsme na konci tanečních patřili k těm lepším párům v celém našem kurzu. Až do konce tanečních jsme si z celé této události dělali srandu a navzájem se hecovali, kdo a kdy toho druhého pošle k zemi.

Tak toto byly moje taneční, na které i po letech celkem rád vzpomínám.