Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je úterý a nastal můj oblíbený den D. Máme totiž odpoledne lekci tanečních. Hned po vyučování se oblékám do společenského oděvu. Nemohu se dočkat, až budu držet Zuzanku v náručí a sportovním krokem poplujeme po parketu. Z této představy mám husí kůží, ale i žaludeční neurózu.

Po příchodu do sálu dostávám zprávu, že moje partnerka má angínu. A je to tady! Jsem bez tanečnice, když vtom se ke mně žene Alenka s prosbou: "Pavle, Petr se někde zatoulal, tančil bys se mnou?"

Sotva jsme třikrát obtančili parket, vidím Petra, celého rudého zlostí, jak se žene k nám. Beze slova do mě strká a já i s partnerkou padáme k zemi a strháváme s sebou i další dva páry. Je z nás valná hromada! Petr popadá Alenku a táhne ji k sobě tak silně, že její sukně zůstává pod námi. Všichni začali tleskat za toto vystoupení, takže nebylo slyšet pleskání facek dopadajících na Petrovu tvář. Ne nadarmo se Alence říká Alenka-Rychlovka.

Konec tomuto představení udělal náš taneční mistr zahálením Alenky do šátku a vykázáním Petra ze sálů. Mně i Alence už do tance nebylo. Zbytek lekce jsme strávili diskusí nad jednáním Petra a nad tím, jak se člověk lehce nechá ovlivnit vztekem.

V tomhle dni jsem zažil hodně nečekaných událostí, od těch tragických až po ty komické, o kterých se mi ani ve snu nezdálo. S Petrem si to budeme muset vyřídit, ale o Alenku-Rychlovku nemusím mít starost, ta si to vyřídí sama.