Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příjemně jsem se probouzel a pomalu otvíral oči do sluníčka. Přes mžikání jsem si pomalu uvědomoval, že na mě všichni lidé koukají, někteří se usmívají, někteří ale vypadali naštvaně. Otevřel jsem oči úplně a s hrůzou zjistil, že na pláži ležím úplně nahý. To snad ne, už zase... Ale jak jsem se sem dostal? Absolutně nemám tušení.

Zvídavé oči a pobavené pohledy mě ne a ne opustit. Ach, já jsem se stále nezvedl, tím to bude. Pomalu jsem se opřel o lokty a pokusil se ze všech sil vyškrábat na nohy. Podařilo se mi to i přes neskutečnou bolest hlavy, takovou tupou a neustupující. Tak znovu, jak jsem se sem dostal?

V myšlenkách jsem zavzpomínal na včerejšek. Pokusil jsem se zaměřit na večer. Vzpomínky z něj ale jako by vybledly a téměř zmizely, jako stromy v mlze. Vypadá to, že tam nejsou, neexistují, ale když se soustředíte a přijdete blíž, zjistíte, že stojí stále pevně na tom samém místě a nikam se neztratily. Stejně jako ty vzpomínky. Když se na ně zaměřím a půjdu krok po krůčku, jistě přijdu na to, co se přihodilo.

Tak od začátku. Včerejší ráno. To si ještě pamatuji. Dělal jsem si kafe u sebe v bytě. Espresso - jako vždycky. Pak zazvonil telefon. Ano, volala mi Monika, moje bývalá přítelkyně. Ještě stále se nevzpamatovala z rozchodu, takže to byl její klasický ranní telefonát plný nadávek a výhrůžek. Vlastně to ani nebyl telefonát, ale hlasová zpráva. Její hovory už zásadně nezvedám. Ani nevím, proč jsem si ještě její číslo nenechal zablokovat. Asi je mi jí částečně líto, tak jí dělám tu radost, že si ty zprávy opravdu poslechnu.

Potom jsem šel do práce. Byl jsem tam až do večera, to už je rutina. Vyřídil jsem tolik telefonátů, kolik jen šlo, a vyrazil na cestu zpět do svého bytu. Už pár let chodím domů parkem, je to sice delší, ale je tam daleko větší klid než kolem silnice. Nemám rád auta, proto žádné nemám a ani žádné mít nechci.

A pak už si vzpomínám jen na bolest hlavy a mžitky před očima.

Ne, je tam ještě něco...obrysy postav a smích. Ženský smích, který jsem okamžitě poznal. V ten moment mi všechno došlo. Monika! Tentokrát už to překročilo všechny meze. Zatnul jsem ruce v pěst. Takže ona na mě poslala nějaké své kamarádíčky?
Takhle to rozhodně nenechám!