Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Psát na téma Můj nejkrásnější zážitek není až tak snadné, proto jsem si vybral jeden z nejkrásnějších, poučitelných, ale i neuvěřitelných.

Ten den, ve kterém se udál můj zážitek, byla sobota. Odjakživa je tento den vyhrazen pro mé kamarády, ale jelikož jsem se dnes s jedním pohádal a nálada mi také zmizela, řekl jsem si, že se půjdu někam projít. Avšak byl už večer, když jsem se "vyhrabal" ven, ale to nevadilo, protože bylo teplé léto a krásně svítily hvězdy. Ušel jsem asi 20 metrů, posadil se na lavičku a podíval se nahoru. Byly tam krásné hvězdy, jež bůh rozsvěcí proto, aby nás vedly správnou cestou, dávaly na nás pozor, abychom někde neupadli, neztratili naději a vrátili se tam, kde jsme byli. Jsou to andělé a poslové lásky, ale také neštěstí, za které oni ani nemohou, určují život a smrt. Každý na této Zemi má svoji hvězdu, která toto všechno vykonává a ještě mnohem víc. A hned mě napadlo, že já vlastně kamarády ani nepotřebuji, mám hvězdy a ty dělají to samé jako přátelé. V tu chvíli šla okolo nějaká osoba. Muž vyšší postavy, oblečený do pohodlného oblečení a od pohledu velmi laskavý, posadil se vedle mě. Podíval jsem se na něho, ale než jsem stačil něco říci, začal mluvit on:

"Zamysleme se nad tím, jak je přátelství vzácné.
Je neuvěřitelné, jak se postupem času mění názory člověka. V dětství nás obklopovala celá řada kamarádů, zatímco čím je člověk starší, tím si své kamarády tak nějak řadí do pomyslných kategorií a mnohé kamarádství z dětství upadají. Vlastně ani nevím, proč se plno lidí, s nimiž jsme si dříve rozuměli, z našeho života vytrácí. I přesto se domnívám, že každý člověk má přátele, na které se může s jistotou a pocitem, že jej stroze neodbude, obrátit. Když se tak zamýšlím, tak zjišťuji, že většina lidí má kamaráda, kterého označuje domnělou etiketou 'NEJ'.
Přátelství začíná, dá se říct, už v předškolním věku. Již v mateřské škole se tvoří určité skupinky osob, které mají, jak se říká společnou řeč. V tak raném věku se kamarádí většinou osoby stejného pohlaví.
S nástupem do první třídy takovéto kamarádství končí, poněvadž se změnou kolektivu přicházejí i noví kamarádi.
Čím je člověk starší, má jiné záliby a zájmy a podle toho si také podvědomě vybírá své přátele. Málokdy se přátelí třeba velice společenský, sportovně založený člověk s intelektuálem, který je rád sám a nejraději třeba pozoruje hvězdy, i když je fakt, že protiklady se přitahují. Ve škole vznikají přátelství, která někdy trvají až do pozdního věku, ale i toto je vzácností. Můžeme mít velké množství kamarádů, ale jen málo z nich je možno označit slůvkem 'přítel'. Stává se, že někdo za celý svůj život takového člověka, se kterým by se podělil o svoje radosti i starosti a kterému by mohl říct úplně všechna svá tajemství, nikdy nenajde, ale doufám, že takových lidí je jako šafránu, protože život bez přítele, zdá se mi, by byl těžší a takový smutnější.
Myslím, že předpokladem perfektního přátelství je taky začít vidět osoby kolem sebe takové, jaké jsou, se všemi chybami i zápory. I my bychom si měli uvědomit, že nejsme bezchybní."

Jen co dořekl poslední větu, beze slova odešel, stejně tak jak přišel. Nemohl jsem tomu uvěřit.

"Kdo to byl?" říkal jsem si, "že by nějaký ten anděl, o kterém jsem před chvílí mluvil?" Znovu jsem se podíval na nebe, na svoji hvězdu a vypadalo to, jako kdyby se právě vrátila z dlouhé poutě na zem. Když pomalu začínám přemýšlet o tom, co mi ten muž řekl, zjišťuji, že měl pravdu. Přátelé vlastně potřebuji a bez nich jsem nic.

Podíval jsem se na hodinky a vidím, že je to teprve chvíle, co jsem odešel z domu. Vracím se zpět a odcházím za přáteli, po kterých se mi stýská.

Tento příběh zní neuvěřitelně, ale vážně se před několika lety udál a vždy, když jsem na své přátele "naštvaný", vzpomenu si na toho muže a hned mě všechno přejde.