Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nejvýznamnějším zážitkem minulého roku pro mne rozhodně nebyl jeden den, bylo to celé období. To nejsilnější z loňska ze mě udělalo to nejslabší za celý můj dosavadní život...

Když se vrátím zpátky do roku 2011, je pro mě jaro jedna velká černá díra. Vůbec si nepamatuji, co se v tu dobu dělo, mám v hlavě jen důležité momenty. Ústřižky. Byla to doba, kdy jsem tak nějak zešílela, mé tělo ovládlo mou mysl a ani kouzlo rock'n'rollu mne nezachránilo, nemohla jsem totiž chodit.

Kdyby tohle byla pohádka, byla bych pravděpodobně princezna se zlatou hvězdou na čele, ta měla totiž také zrzavé vlasy. Jenže problém této princezny nebyl žádný Kazisvět, nýbrž jakýsi Kazichoď. Ten byl kdysi dávno za čtrnáctero horami a šestero řekami svého času velmi mocný. Stále se plížil okolo a vyhlížel princeznu, nikdy se však nepřiblížil. Až v den princeznina tréninku kvůli důležitým závodům v gymnastice ji přepadl a uvěznil v té nejvyšší komnatě nejvyšší věže. Připoutal ji ke zdi a nedovolil jí jít. Kyčle a třísla jí zatěžkal okovy a zakázal jí veškerý pohyb, na který byla doposud navyklá. Princezna už se nemohla dále procházet se svým princem, mohla jen sedět a odpočívat, ale to ji tuze nebavilo.
Její královská masérka a zároveň její dobrá přítelkyně princeznu z věže osvobodila. Na malou chvíli ji dostala z té temné místnosti, ale nebyla schopná zbavit ji okovů.
Královna matka tedy zavolala doktora z královského Podkrušnohoří, aby princezniny nohy vyléčil, ale ani on si rady nevěděl. Bál se princezně předepsat léky, protože sám nevěděl, jakými léky by ji měl léčit. Neměl název pro tu nemoc a vlastně ani nevypadal, že by chtěl princezně pomoci. Tenhle pan doktor Jíra z Podkrušnohoří byl tuze škaredý a zatrpklý. Své pacienty neměl rád a místo toho, aby léčil, spíš se jen vytahoval. Ale co je to za doktora, když nepomáhá lidem pro tu čest, nýbrž pro pár chechtáků. Poslal tedy princeznu k mastičkářům a šamanům raději, aby nepadl neúspěch na hlavu jeho. Pak zkusil nějaké léky předepsat, aby ukázal, že je doktor vzdělaný, ale nic však princezně nepomohlo. Zkusil jí tedy doporučit zvířátko si koupit a hladit mu srst, to prý jí pomoci mělo. No posuďte sami, co za doktora to je.
Princezna jen a jen truchlila. Jak se jí měla ta nemoc vyléčit, když žádné jméno ani neměla. Zlý Kazichoď ji spoutal tak ukrutně, že kolikrát ani z lůžka svého vstát nemohla. Okovy svíraly ji každý den více a ona nevěděla, co by měla učinit dál.
Zkusila tedy na to nemysliti a žíti jak dříve. Opět pobíhala a gymnastiku trénovala. Královně matce se to však nelíbilo a nutila ji odpočívat. Princezna však nemohla jen tak sedět a koukat. Chtěla to zakázané jablko okusit, a čím méně mohla se hýbat, tím více tak činit chtěla.
Pak se ale zlý osud jí vymstil za to, že matku neuposlechla. Přikoval ji k lůžku a nenechal ji vstát. A jak princezna truchlila, smutek se jí rozlil po celém těle. Pak už ani krkem nemohla hýbat.
"To je tím věčným truchlením, drahá princezno!" povídala jí její královská masérka. "Musíte přestat držet smutek a přijmout svůj osud."
Princezna stále čekala, jaké rady jí doktor Jíra z Podkrušnohoří dá. Ten ji poslal dál na Sever k vyšetření. To trvalo dlouho. V každém pokoji jinak princeznu prohlíželi a vyšetřovali a diskutovali. Poté vše sepsali a poslali doktoru Jírovi.
Poprvé po dlouhé době cítila princezna jakousi naději, že by se konečně mohla ta její nemoc pojmenovat, že by konečně někdo těm okovům jméno dal a pak by se našel nějaký mastičkář, který by to jméno už znal a lék na něj měl.
"Co je to za těžkost, že to stále bolí, maminko? Jak mocný je Kazichoď, že ani tatínek král nemůže ho zastavit?" ptala se princezna královny skoro každičký den. Netušila už ani, co se děje kolem, snad jen tu bolest a smutek cítila.
Občas našla ji královna, jak se zalyká a trápí v noci. Dala by třeba tisíc zlatých, kdyby ji Kazichoď jenom ve věži uvěznil a ona by musila jen svůj dlouhý cop princi hodit, aby ji odtamtud dostal. Ale co to bylo za pohádku, když princ nemohl být statečný. Nemohl své princezně pomoci. Nezmohl vůbec nic.
Když konečně Jíru zastihl posel ze Severu a doktor tak konečně obdržel zprávu o princezně, utíkal na zámek, aby jí to pověděl. Princezna ani dospat nemohla. Těšila se na všelijaké masti a léky, které jí poslali. Nic z toho však nebylo. Obdržela pouze zprávu, že okovy jí kostrč zohýbaly a že zákeřný Kazichoď je mocnější, než se zprvu zdál.
Doktor Jíra z Podkrušnohoří ji chtěl vyléčit hrůznými metodami. Byl na princeznu tuze zlý a nechoval úctu ani ke králi ani ke královně. Rozhodli se tedy, že ho z království vyhostí a pošlou pro jiného doktora. Takového, který by raději léčil, než se chvástal. Našli rovnou dva. Jeden mohl léčit nožky princezniny a ten druhý zas to, co uvnitř jejího těla se dělo.
Cizinec, pan doktor Cee Mostecký, byl ten nejmilejší pan doktor v celém království. Pan doktor Hošek ze Severu přes kosti byl zase tuze rád doktorem, a proto byl tak skvělým léčitelem. Vyřkli pak oba najednou kouzlo "Antibiotikum lactobacillus rehabilitacius" a Kazichoď ztratil svou moc. Stačilo pak už jen postupně odstranit zbylé okovy. Princeznin stav se tedy poněkud zlepšil a ona už nebyla takový blázen jako předtím. Nebyla na to potřeba šamanů ani mastičkářů, ale pouze to smíření s tím neštěstím, které ji potkalo. Sotva si uvědomila, co je důležité, opustila prince. Nepotřebovala lásku, potřebovala prostě vnímat jiné divy světa, a to sama.
Jakmile jí začalo být lépe, mnohem více si vážila pohybu, který jí její tělo nabízelo. Konečně jí došlo, že svět má i ta dobrá kouzla a že je tu tolik krásného. Trvalo to nějaký čas, ale do roka a do dne se už okovy ztratily úplně. Konečně může teď princezna běhat a skákat kolem zámku, aniž by ji cokoliv omezovalo.

Kdyby tohle byla pohádka, nebyla by o tom, jak si princ našel princeznu, ani o tom, jak si princezna našla prince, nýbrž o tom, jak princezna našla sama sebe...