Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Narodil jsem se společně se třemi dalšími sourozenci na začátku prosince, takže jsem byl takový vánoční dáreček. A kdo že to vlastně jsem? Jsem štěně yorkshirského teriéra a jmenuji se Niky.
Prvních pár dní jsem se na rozdíl od mého bratra Akima velmi bál vzdálit se od svého bezpečného a vyhřátého pelíšku. Ale jednou se něco změnilo!

Probudil jsem se v měkké krabici a jediné, co jsem slyšel, bylo vrčení motoru auta.
Co se to jen děje? pomyslel jsem si.
Najednou auto zastavilo. Byl jsem tak vystrašený, že jsem se stočil do klubíčka a ze všech sil doufal, že to je jenom jedna velká noční můra a že se bude stačit jen probudit. K mému zděšení se to nepovedlo, tohle byla skutečnost!
Znenadání se otevřel kufr a něčí ruce mě vytáhly ven do chladného únorového počasí...

Po chvíli ty samé ruce odstranily přikrývku, která mi celou tu dobu bránila zjistit, kde jsem se to vlastně ocitl. Ale moc jsem toho neviděl, jelikož se ke mně nahrnulo asi pět hlav, které si mne zvědavě prohlížely.

Opět jsem byl vytažen z krabice a bylo mi umožněno se volně pohybovat v tom neznámém prostoru. Ale já se stále ještě bál a vyčkával, co se bude dít dál. Po pár chvilkách jsem se rozhodl, že na prozkoumávání nového teritoria mám spoustu času, uvelebil jsem se v rohu obývacího pokoje a usnul.

Probudil mě až nenadálý hluk.
"Vstávej, nebo přijdeš pozdě!"
"Já nemám úkol!"
"Kdo rozpatlal tu pastu po umyvadle?"
Ten zmatek všude kolem se mi vůbec, ale vůbec nezamlouval.
Najednou však cvakly dveře a byl zase klid. Vydal jsem se tedy na průzkum...

Na zemi zůstala po mých nepořádných majitelích spousta věcí a já se začal zajímat, co je co. Není proto divu, že když se vrátil jeden člen mé nové smečky, ihned na mě spustil: "Niky, to se dělá! Fuj!" Ale já nechápal, za co se na mě tak zlobí. Chtěl jsem mu říct: "Ale vždyť to tu jen tak leželo!" Jenže on mě neposlouchal, a tak jsem si celý nešťastný vlezl zpět do svého pelíšku a doufal, že zbytek dne bude lepší.

Asi kolem poledne se opět ozvalo cvaknutí kliky. To přišly dvě děti a začaly si se mnou hrát. Pomyslel jsem si, že se mi tu asi přece jen bude nakonec líbit a přidal jsem se s radostným štěkotem ke hře.