Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování, případně popis průběhu smolného dne

Dnes ráno jsem zaspala. Asi jsem si zapomněla natáhnout budík...
Vystřelím z postele, jak nejrychleji umím. Navléknu na sebe nejbližší oblečení, popadnu tašku a vyrazím do školy. Střídám běh s chůzí. Asi v polovině cesty si vzpomenu, že jsem nezamkla dům. Rychle se proto vracím a pak už do školy jen běžím. V šatně ze sebe shodím bundu a spěchám do třídy. Schody beru po dvou. Když konečně stanu před dveřmi naší učebny, slyším paní učitelku křičet na žáky. Vstoupím do třídy, omluvím se za pozdní příchod a co nejtišeji kráčím na své místo, abych paní učitelku ještě více nerozzlobila. Nemůžu se dočkat velké přestávky, až si konečně koupím svačinu, protože jsem se ráno ani nestihla nasnídat. Většinu přestávky však strávím ve frontě. Když přijdu na řadu, zjistím, že už mají vyprodáno. S prázdným žaludkem se vracím do třídy. Další hodinu máme dějepis. Zděsím se, když slyším paní učitelku vyslovit moje jméno. Jsem zkoušená! U tabule si ale moc dlouho nepostojím, protože po chvíli odcházím se čtyřkou v žákovské knížce. S myšlenkou že následující hodina tělocviku dopadne lépe, zamířím do šatny převléknout se. Dnes však hrajeme fotbal, který zrovna nepatří mezi mé oblíbené sporty. Vyváznu téměř bez zranění, mám jen odřené koleno a naraženou holenní kost. Když konečně dorazím domů, zasednu za psací stůl a pustím se do přípravy na zítřejší písemné práce. Večer, když se chci dívat na svůj oblíbený seriál, vypnou proud. Natáhnu si budík a jdu spát. Alespoň budu mít větší šanci, že nezaspím.