Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Poněkud nesmyslný nadpis, že? Ale ten nadpis přesto vůbec nelže! Jednou v parném prázdninovém srpnovém odpoledni jsme si daly s kamarádem v Brně Komárově pod Heršpickým mostem na řece Svratce rybářskou schůzku. Po úvodním nezbytném sdělení novinek ze života rybářského, jsme si dali takový malý závod, kdo uloví více ryb. Já zkoušel mušky a on svoji favorizovanou plandavku. Zabrodili jsme po kolena, udělali rozestupy asi 20 metrů a pomalu jsme postupovali proti proudu. Šel první a já ho následoval. Závody dopadly tak, že jsem jen paběrkoval a jen koukal, jaký koncert rozjel pro dvoje ruce a jednu plandavku. Každý třetí nához plandavkou a byl tam krásný tloušť nebo menší okounek. Všechny ryby se pouštěly. Já jsem dokázal proměnit jen asi každý desátý záběr, což bylo opravdu málo. Po vylovení jakéhokoliv šupináče jsem ho podrobil průzkumu, zda-li již vyzkoušel ostří kamarádova trojháčku. A co myslíte? Vyzkoušel! V tlamce měly dírky, ale i přesto se nechaly lovit stále dál. Do té doby jsem byl přesvědčen, že po každém píchnutí si dají pozor a omezí svůj apetit alespoň na pár hodin, nebo do druhého dne, ale jim stačilo pouhých 10-20 minut, aby zase zkoušely kvality našich nástrah! Člověk se musí stále učit.
Ačkoliv je to řeka téměř v centru Brna, tak i přesto má své kouzlo. Slyšíte sice z dálky houkající sirény, nebo k vašim uším dolehne zvuk šaliny - pro nebrňáky tramvaje -, ale když stojíte ve vodě a břehy pokrývají vysoké krásné olše s keřovým podrostem, tak máte pocit, že Jste někde mimo civilizaci. Až tak to dokáže působit. Nikdo nevidí na Vás a Vy vidíte jen řeku plnou tajemných hlubinek, hezkých zákoutí a zeleného lemování podél řeky.
Došli jsme k soutoku Ponávky a tím závody skončily. Tam už moje broďáky a jeho prsačky byly velice krátké a ke všemu mne volala povinnost zkontrolovat svoji drahou polovičku, kterou jsem nechal bublinařit asi 300 m podemnou. Kamarád, který má výstižnou přezdívku Dopravka na úspěšném rybářském webovém serveru Chytej.cz, závody s velkým přehledem vyhrál a já se vracel broděním zpět.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem po přiblížení se k místu, kde měla lovit ta moje vydra, neviděl žádnou létající bublinu. Třeba si převazuje mušky, pomyslil jsem si a muškařil dál. Když ani po půl hodině jsem neviděl z onoho místa žádný záchvěv života a bublina stále nelétala přes celou řeku k protějšímu břehu, tak jsem již dostal obavy. Že by sbalila vercajk a táhla někam k jihu jako pták? Vylezl jsem na břeh, koukám a ona seděla pod keřem a s unaveným pohledem mi říká: "Mě už to tak nebaví, sundávat pořád ty ryby z háčků, až mě to docela unavilo". Co to povídá za nesmysly, pomyslel jsem si, ale skutečnost mne opravdu překvapila.
Po tom, co mi řekla, že po osmi hodinách lovu vytáhla jen šestkrát bublinu s muškami bez ryby, jsem jí na základě předchozího závodu, pro mne s muškami neúspěšným, nevěřil. "Tak mne o tom zkus přesvědčit," odvětil jsem a byl zvědav na to, co mi předvede. Chtěla se vsadit, že když teď napoprvé hodí mušky na vodní hladinu, tak bude mít na všech třech muškách najednou nějakou rybu. Viděl jsem v tom nějakou divočinu a nakonec jsem byl rád, že jsem se nevsadil. Byla to pravda a já začal kulit oči jako panenka Barbie.
"Náhoda holka," pomyslel jsem si. Ale myslel jsem si věru špatně. Nevím, co se to mohlo v té vodě s rybami dít, ale bylo to něco, co jsem ještě nezažil. Mušák jsem odložil a převázal můj dvacetiletý malý teleskop z rotačky na bublinu s muškami. Ta moje vydra měla navázaný mušky Goldkopf – zelenou masařku, suchou vrbovku a rudořitku. Navázal jsem tedy své favority, co jsem měl na mušáku a ta samá kouzla, která se děla s muškami mé partnerky se začaly dít i mě. Co nához, to tloušť, ouklej, plotice nebo okoun. Ty ryby měly povětšinou délku max. do 15–25 cm. Sem tam se vytáhl tloušť nad 35 cm. Kdybych tam hodil síť a stáhl ji k sobě, tak bych tam neměl určitě tolik ryb, co jsem povytahoval během té chvíle na mušky.
Lovili jsme na místě, kam chodíme pravidelně třikrát do týdne a daný úsek dokonale známe. Braní ryb tam bylo vždy takové normální a přirozené. Jednou úspěšné, někdy se jim nechtělo. Tak, jako všude jinde.
Nevím, čemu bych mohl přičítat najednou takovou rybí rozežranost. Teplota vzduchu byla vysoká a bylo silné dusno, ale tlak se v ten den nijak výrazně nepohyboval ani směrem nahoru nebo dolů. Lovili jsme na místě, které je přesně na rozhraní pásma cejnového a v úseku 20 m přechází v pásmo parmové. Z hlubší mírně tekoucí vody s bahnitým dnem začíná přecházet řeka na mírnější hloubku s kamennými oblázky a s čeřenými vlnkami. Snad rybám z cejnového pásma chyběl kyslík, který si přijely doplnit tam, kde voda začínala přeskakovat oblázky a vytvářet vzduchové bublinky. Kdo ví. Po deseti minutách lovu, který se již velmi málo lišil od vybíjení rybí obsádky, jsem si navázal mouchy, které jsem ještě nikdy nepoužil a ve které jsem moc nevěřil. Co se stalo? Nic. Ryby braly úplně vše, co se jim tam předhodilo. Zase, co nához, to ryba. Vhozeny tři mušky, vytáhnuty tři ryby. Už to nebylo zábavné a nijak napínavé. Naše místo bylo jen pár metrů od cyklistické stezky a tak nemusím ani dodávat, že se za našimi zády během chvíle vytvořila pěkná řádka lidských postav, které jen kroutily hlavami a mysleli si, na jaké profesionály zrovna narazili. Lov ryb se změnil na podívanou, která mne i moji partnerku přestávala již bavit, ale pro ostatní přihlížející byla docela pěkným divadlem. Během té doby, co jsem vysvětloval přihlížejícímu publiku, co je to vlastně lov muškami za pomocí bubliny, jak se mušky vážou a jak dokonce vypadají, jsem si navázal na truc a pro vyzkoušení velké pestré mouchy, které se používají jen na jezerní chytání velkých salmonidů. Nevěřil jsem v jejich účinnost na našich vodách a ke všemu na úseku, kde o pstruha zavadit vůbec nelze.
Mouchy, které v našich podmínkách jsou téměř bez využití, našly uplatnění i v tuto chvíli. To už byla na mne moc silná káva a nastal čas ukončit toto divadlo. Pro někoho možná hezká podívaná, ale já jsem v tom již viděl jen zbytečné zraňování rybí obsádky. Už to nebyl ten napínavý rybolov, ale doslova masařina. Bylo nám těch ryb tak líto, že jsme nakonec zabalili naše fidlátka a odjeli domů.
V ten den jsem věděl, že i kdybych si do konce roku nesáhnul na rybí šupinu, tak by mne to ani nijak nemrzelo, protože již mám vlastně od tohoto dne odchytáno.
Po třech dnech to zkoušíme na stejném místě znovu a ryby již zřejmě dostaly rozum, protože už jsem musel přemýšlet, jakou muškou ty lenošné potvory ošálit.