Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V noci temné vystupuji z vozu, loučím se s přítelem za volantem a zavírám dvířka od auta. Kamarád šlápne na plyn a v mžiku je pryč. V dáli už vidím jen dvě mizející červená světélka. Zbytek cesty domů musím ujít zcela sám. Kráčím si to po pěšině, klepaje se zimou, a těším se, až budu v teple...

Náhle zaslechnu kroky něčích bot, kroky jsou však velmi pomalé a takřka nejdou slyšet. Bojím se otočit, a tak zatnu zuby a pokračuji nevzrušeně dále. Ale po pár minutách to napětí nevydržím a pomalu se otočím. Spatřím mužskou postavu zahalenou kapucí s nápaditě bílými teniskami, které vůbec neladí s jeho černou bundou a tmavými kalhotami.
Okamžitě se zase obracím zpátky a trochu zrychlím. Muž za mnou však také přidá do kroku. Teď to připomíná počátek honičky.
Netrvalo dlouho a už jsme se doopravdy honili. Utíkal jsem, jako kdyby mě na nože brali. Bohužel jsem ve tmě nerozpoznal koš a v plné rychlosti do něho narazil. Spolu s košem jsem se svalil na zem.

Ten padouch mě mezitím doběhl, vytáhl z kapsy ostrý nůž a popadl mě za kabát, čímž mne vyzdvihl nahoru. Nečekal jsem ani vteřinu a kopl jej do břicha, abych se co nejrychleji dostal z jeho spárů. V momentě, kdy se držel za bolavé břicho, sebral jsem z vysypaného koše prázdnou láhev od piva a hodil ji po něm. Shodou okolností jsem ho trefil opět do oblasti břicha. Teď se přímo svíral v bolestech a já dostal konečně možnost utéct. Využil jsem toho a zanedlouho dorazil celý otřesený domů.

Druhý den jsem to oznámil na policii a do dvou dnů muže chytili. Policisté prozradili, že už byl pětkrát trestán za krádež a pokus o vraždu. Od té doby jsem si dával větší pozor a pro jistotu nosil vždy u sebe kapesní nůž.