Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Šest ráno, brněnská policejní stanice. Začínala nám s Markem směna. Jak to tak většinou bývá, nic se chvíli nedělo a my si mohli udělat kávu a chvíli si popovídat.

V tu chvíli se ale z vysílačky ozval hlas: "V obchodním domě někdo krade tabulky čokolád, stanice 05 ať se ihned dostaví na místo činu!"
Oba s udivenými výrazy na tváři jsme naším policejním autem vyrazili.
"Proč by někdo kradl tabulky čokolád? To si je nemůžou prostě koupit, tak drahý přece nejsou, nebo snad jo?" ptal se řečnicky Marek, který zrovna řídil auto.
V Brně se dějí často celkem divné věci, ale že by někdo kradl čokolády, to si myslím, že se snad nikdy nestalo.

Za nějakých asi patnáct minut jsme dojeli k obchodnímu domu blízko u centra Brna. Vešli jsme do něj a hned zamířili do prodejny čokolád. Jelikož čokoládu miluji a nikdy jsem ještě v tomto obchodě nebyl, byl jsem celkem nadšený. Jenže musel jsem se soustředit na svou práci.
Když už jsme se přibližovali k našemu místu činu, zrovna kolem nás utíkala starší dáma s asi dvanácti tabulkami čokolád, všechny stejného druhu. My jsme samozřejmě hned utíkali za ní. Jelikož jí asi klouby a chodidla už moc nefungovaly, nebyla moc rychlá, a dokonce na kluzké podlaze zakopla.

Chytili jsme ji, dostali do auta a nakonec s ní odjeli na policejní stanici. Když jsme potom odpoledne vraceli ty ukradené tabulky čokolád, dozvěděli jsme se od prodavaček, že prý dohromady stály skoro 500 Kč.
"Vletěla sem jak uragán. Bez jediného slova si hned vzala prvních dvanáct tabulek, co viděla a utekla pryč."
"Tak ještě že jsme ji zastihli co nejdřív, že Petře?" volal na mě Marek, jenže já jsem byl více zaujat tím výběrem čokolád, co byl v obchodě.
"Nebojte, já nic neukradnu!" zasmál jsem se.

Všichni jsme se nakonec zasmáli tomuto zajímavému případu a vše dopadlo dobře. Pořád mi ale vrtá hlavou, proč si je paní prostě nekoupila?