Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nejlepší přítel člověka vypravuje

A tak jsem už jen cítil, jak moje srdce odbijí poslední ránu. Srdce, které bilo jen a jen pro tebe, srdce, které je nejzranitelnější ze všech, srdce, jemuž jsi tak ublížil...

Všechno to začalo, když jsem se narodil a poprvé ucítil teplo mé maminky, jež si mě i mé sourozence přivinula k tělu. V tu dobu jsem vnímal jen tlukot jejího srdíčka. Začátky a první dny ani týdny si nepamatuji, byl jsem malý a slepý.
Po čtyřech týdnech jsem poprvé uviděl svojí maminku i svoje bratříčky a sestřičky. Maminka byla vůbec ta nejkrásnější ze všech!
Šest týdnů uplynulo jako voda v potoce a maminka nám řekla, že půjdeme do nových rodin, učila nás, že máme být věrnými a ničeho se nebát.

Bál jsem se! Přepadl mě smutek, když přijel mladý pár, který si měl vybrat jednoho šťastného, který půjde k novým páníčkům. Byla to moje sestřička. A tak to šlo dál, až jsme zbyli jen dva...
Byl už večer, když přijela taková starší paní s šedivými vlasy a za ní malý chlapec, jenž mne hned popadl do náruče a řekl větu, která se mi navždy zapsala do srdce: "Jsi můj přítel a navždy tě budu milovat!"
A bylo to, měl jsem rodinu. Měl jsem se tak, jak si ani neumíte představit. Spal jsem se svým páníčkem v posteli, měl jsem pořád plnou misku granulí i vody, chodili jsme si hrát do parku a všechny tyhle úžasné věci prožívali spolu.

Babička, nebo jak jí můj páníček říkal, byla na mě moc hodná. Vždy, když vařila, něco jí nenápadně upadlo na zem, ale já věděl, že je to naschvál a jen pro mě.

Jak šel čas, z chlapce se stal muž a ze štěněte pes. Jednou ale přišel můj pán s brekem domů a tu milou, hodnou starou paní jsem už nikdy neviděl.
Od té doby se s mým pánem začalo dít cosi divného. Nechápal jsem, proč si píchá ty divné jehly do těla, proč do mě kope, když něco sním ze stolu, protože moje misky jsou už dávno prázdné, proč na mě křičí, když se chci přitulit a dát mu najevo, že jsem tu vždy pro něj...

Jednou z rána mě můj pán vzal ven. "Jdeme si hrát a bude to jako dřív," pomyslel jsem si. Místo toho mne ale vzal na most. Podíval se na mě, popadl mne a hodil beze slova dolů. Štěkal jsem, kňučel, aby pro mě skočil, ale on jen koukal, jak mne ledový proud odnáší dál a dál a jak přestávám mít sílu.
"Jsi můj nejlepší přítel a navždy tě budu milovat!" Copak zapomněl? Nemohl, protože já nikdy nezapomněl...
Došly mi síly, a tak jsem už jen cítil, jak moje srdce odbijí poslední ránu...