Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pavel Kratochvíl, záchranář horské služby, si 12. března 2003 šel zalyžovat na Kotel se svými kamarády, přestože znal riziko laviny. Vyrazili v noci, v tichu jen hvízdal mrazivý vítr a obloha byla tuze jasná. Při východu slunce dorazili na samý cíl své cesty, teď už jen zbývalo sjet hlubokým korytem sněhu až do údolí.
Nazuli si zmrzlé lyžáky a pustili se dolů. Pavel jel poslední, jakoby tušil, co se stane. Najednou se svah pod ním začal hýbat. Všiml si, že mu od lyží odletuje více sněhu, než je zvyklé. Když se podíval dolů, zjistil, že všude nad svahem je zvířený sníh, jakoby začal foukat silný vítr.
Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že stojí přímo v začínající lavině. Zařval na ostatní a pustil se šikmo ze svahu dolů, aby vyjel ven z lavinového koryta. Do bezpečí mu zbývalo asi padesát metrů. I přesto že ze sněhu vyčnívaly skály, jel naplno. Zhruba v polovině s hrůzou zjistil, že se mu stehna pomalu ztrácejí v bílé mlze a horská síla se ho snaží strhnout s sebou dolů.
Naštěstí se terén začal zvedat a za pár vteřin byl venku.
Za okamžik se snažil najít své kamarády, jen spoléhal na to, že zůstali na místě, kde je naposledy spatřil. Oba byli v pořádku...
Pan Pavel Kratochvíl měl veliké štěstí, že vůbec přežil, kdo ví, jak skončí Veronika Novotná?

Venku bylo čtrnáct stupňů pod nulou. Veronika leží ve vysoké závěji kousek od její chalupy v Peci pod Sněžkou. Spánek se jí snaží přemoci. V rámci vtipnosti ji sem hodili její ještě více opilí "přátelé" a v rámci tuposti Veroniku zaházeli zhruba pěti lopatami sněhu.
Ponechali ji tu osudu a odešli do chalupy. Zakončili tak její sólo jízdu z hospody, ze které si pamatuje jen tklivý rozhovor s měsícem a krasobruslení na zmrzlé silnici s dopadem na obě ruce a obličej.
Až sem slyší z chalupy smích svých přátel. Jediné co jí zbývá, je zachumlat se do bundy.
Pod vlivem alkoholu si představuje růžové slony. Chce se jí hrozně spát. V hlavě ji napovídá - jen na pár minut...
Probouzí ji tlukot srdce. Z uklidňujícího pomalého tepu se stává naléhavý budíček. Je absolutně dezorientovaná uvnitř sněhové závěje, podpořena alkoholovým opojením. To způsobilo, že neví, kde je. Dole či nahoře? Leží na břiše či na zádech? Zoufale hrabe rukama a může poděkovat štěstěně, že správným směrem. Vyhrabala se. Když vstoupila do místnosti, kde pár jejích přátel vesele pokračuje, všichni ztichnou. Padají tu otázky něco na způsob: "Ty si ještě tady? Mysleli jsme, že už spíš." Jistě, zapomněli na ni. Nepřišla na to, jak byla dlouho venku. Z toho všeho si jen odnesla třítýdenní chřipku. Nemusela se toho dožít, stačilo jen zvolit tu nejednoduší cestu - usnout!

PONAUČENÍ:

Sněhovou lavinu můžete přečkat v "záhrabu", ale když už se řítí, nejde nic dělat. Jediný pro vás známý způsob, jak se nenechat zasypat, je vyhýbat se ohroženým místům. Lavinové pole může být větší než fotbalové hřiště. Stačí sebemenší impuls a máte ji na krku. Pro laviny jsou vyhrazená místa, jako jsou například žlaby a koryta. Lavinové nebezpečí však hrozí kdekoli. Nejčastěji je to při velké změně teploty.