Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jmenuji se Viktor Krumlý, je mi devatenáct let a žiji v Praze na Žižkově. Povím vám příběh o nevydařené pomstě.

Bylo léto, venku krásně slunečno. Seděl jsem v parku a čekal na svou přítelkyni Sáru. Okolí toho parku na mě nepůsobilo dobrým dojmem. Opodál stál nějaký muž s batohem a pořád si na něco stěžoval...

Konečně přišla. Měli jsme namířeno do metra a pak do obchodního centra.
V metru mě někdo ale nevídaně překvapil, neznámý muž v otrhaném oblečení mi zničehonic vrazil pěstí. Začal nemilostný souboj. Pořád se mi snažil dostat do kapes. Sára volala o pomoc, ale marně. Boj nakonec skončil jeho útěkem. Naštěstí se mu nepodařilo nic ukrást. Pořád mě však vrtalo hlavou, kdo to jen byl.

Zmocnila se mě pomsta, nemohl jsem na toho chlápka přestat myslet. V hlavě se mi honily nemilé myšlenky. Tak moc jsem si ho přál znovu potkat. Sára mě stále napomínala, abych na to už nemyslel.

Později můj hněv pominul, a když jsme se vraceli, obloha už byla temná. Jízda metrem nám netrvala moc dlouho. Připravili jsme se k výstupu, metro zastavilo. Zlost mě znovu naplnila. Stál tam on! Dveře se otevřely a já ani na vteřinu nezaváhal. Než na mě stačil pohlédnout, orazítkovala má pěst jeho oko. Strhla se krutá potyčka. Sára se to pokoušela zastavit, bohužel bezvýsledně. Hluboké zvuky úderů se rozléhaly metrem, rána za ranou. Rvačku ukončil až osudný soupeřův úder na moji čelist, doprovázený vyvrhnutím husté krve s kousky zubů.

Můj obličej byl natolik otupělý, že jsem ani necítil tvrdý dopad na zem. On byl vítěz a já poražený. Pohlédl jsem před sebe a viděl ho tam stát. Chvíli se na mě díval a pak s úsměvem odešel. Tahle pomsta byla opravdu nevydařená.