Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Ty syčáku, však já se ti pomstím. Uvidíš!" křičel Matěj na Tomáše.
Ten se tím nijak neznepokojoval. Vždy, když mu došly peníze, šel za Matějem, a protože byl silnější, zbil ho a vzal si, kolik potřeboval. Bezbranný Matěj to však nikomu nechtěl prozradit, protože by před ostatními kluky vypadal jako bábovka, a na to, aby šel žalovat, byl příliš hrdý. Potřeboval se Tomášovi nějak pomstít, ale stále nevěděl jak.
Uplynulo několik dní a Matěj usilovně přemýšlel, co mu má provést. Čekal na správnou příležitost. Ta se naskytla nečekaně brzy. Ke konci týdne se konal cyklistický závod, do kterého se přihlásil i Tomáš. Matěj řekl o závodu každému, koho potkal. Zkrátka chtěl, aby se tam sešlo co nejvíce lidí, kteří Tomáše znají. Pak svolal dva své kamarády Honzu a Pavla a o všem jim řekl. Požádal je, aby mu s tím pomohli. Ti hned souhlasili, protože tušili velké dobrodružství.
V sobotu ráno už byli všichni připraveni. Hlavně Matěj. Nemohl se dočkat. Dal kamarádům přesné informace o tom, na jakém kole Tomáš pojede a jaké bude mít startovní číslo. Akce se měla uskutečnit na lesní cestě, kudy trasa vede. V lese bude málo diváků, nebudou tedy nápadní, takže nikdo nic nezjistí. Závod se blížil. Matěj se potloukal po startu a sledoval mraky cyklistů, jak se připravují. Vtom k němu přiběhla Tomášova matka. Ta moc dobře Matěje znala, protože to je bývalá spolužačka jeho mámy a občas se stýkaly.
"Ahoj Matěji, přišel ses podívat na závod?" zeptala se ho.
"Ano," odpověděl nejistě, protože se bál, že se o jeho záměru dozvěděla.
"Takže určitě budeš mít chvíli čas, že?"
"Jasně. Proč se ptáte?"
"Tomáš si zlomil zápěstí, a tak se závodu nemůže zúčastnit. Protože jsme zaplatili hodně peněz za registraci, nechceme to jen tak propásnout. Mohl bys jet místo něj?"
Matěj chvíli uvažoval: Když zajdu říct, že kluci mají akci zrušit, můžu klidně závodit a vytáhnout se před ostatními. Na kole přece jezdit umím.
"Jistě, velice rád pojedu místo něj," rozhodl se nakonec.
"To je dobře. Zajdi za Tomášem, on ti půjčí kolo a dá ti svoje startovní číslo," ukončila rozhovor Tomášova matka.
Matěj zašel pro vybavení a přichystal se ke startu. Když se rozhodl zajít pro kluky, ozvalo se v rozhlase:
"Závodníci ať se dostaví ke startu!"
"No co," řekl si Matěj, "oni poznají, že jsem to já a nechají mě být."
"Tři, dva, jedna, teď!" odstartoval pořadatel.
Matěj vyrazil jako jeden z prvních. Větší část závodu se pohyboval v první patnáctce. Ze začátku jeli závodníci po silnici s mírným klesáním, ale pak začala silnice stoupat, pořád byla prudší a prudší. Jak tak vedla mezi vysoké kopce, začal Matěj zpomalovat, až jel nakonec někde mezi posledními. Potom následovala lesní část trasy. Tam už vjížděl jako poslední. Pomalu se blížil k místu, kde chtěl s kamarády Tomáše shodit. Ti ale Matěje nepoznali. Honza si stoupl na jednu stranu cesty, Pavel naproti němu. Přes cestu drželi natažený provaz tak, aby ho nebylo vidět zdálky.
"Teď!" zařvali naráz a zvedli lano zrovna, když Matěj projížděl. Kolo se o provaz zarazilo a jeho řidič přeletěl přes řidítka a dopadl na rozbahněnou lesní cestu. Celý obličej měl od bláta. Oběma útočníkům došlo, že zasáhli špatný cíl. Přiběhli k Matějovi a začali mu pomáhat.
"Vy blbečci, to jste mě nepoznali?" rozčiloval se.
"Ne, když máš na sobě přilbu a brýle, tak vypadáš jinak," namítali.
"Pomozte mi dojít do cíle. Už je to jenom kousek," poprosil je.
Honza vzal zničené zablácené kolo a Pavel se snažil očistit kamarádovi obličej, aby viděl na cestu. Šli pomalu, co noha nohu mine k cíli. Matěj vypadal jako horník, který právě vyfáral na zemský povrch. Lesní ptáčci zvědavě vykukovali ze svých hnízdeček, lišky vylézaly z nor a mravenci se smáli, až se za bříško popadali. Všude, kudy kluci procházeli, voněly lesní jahody, maliny i ostružiny a hřib pravák si mohl vykroutit hlavičku zpod kloboučku, aby uviděl nešťastného hocha.
Když došli do cíle, diváci se začali smát. Byl to velice trapný okamžik. Matěj byl poslední a ještě k tomu zmalovaný jako velikonoční vajíčko. Hned k nim přiběhla Tomášova matka.
"Cos s tím kolem udělal? Stálo skoro sedm tisíc," zlobila se.
"Já za to nemůžu!" snažil se z toho vykroutit.
"A kdo jiný za to asi může!? Měl jsi říct, že neumíš na kole jezdit."
"Já to ale umím," smutně se bránil.
"To kolo si vyčistíš! A teď běž za Tomášem a okamžitě se mu omluv. A počítej s tím, že se to dozví i tvoji rodiče."
Matěj se Tomášovi omluvil. Pak odešel. Když se dobelhal domů, všichni už byli informováni o tom, jakou past Matěj s kluky na kamaráda vymyslel. Po dlouhém vysvětlování rodiče Matěje pochopili a už se na něho nezlobili. Tomáš zase vrátil vše, co sebral. Nakonec se ti dva postupně usmířili a už se mezi nimi žádný konflikt neobjevil. Stali se z nich dobří přátelé a navzájem si pomáhali.