Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• zadání: navažte na první odstavec svůj příběh - vypravování se strašidelnými a pohádkovými prvky

Když děti docházely ke zřícenině, rozhoukala se někde na věži první sova. Připomínala troubu hlásného.
"Hradní pán nás vítá," smála se Zuzana.
Vesele vběhly do nádvoří a začaly se chystat k přenocování. Šero rychle přešlo v tmu, a když nad lesem vyšel měsíc, děti se semkly do jednoho klubka. Hradní zřícenina, v jejímž středu seděly, vypadala pohádkově i strašidelně zároveň.

Děti se začaly bát. Zřícenina byla obklopena tmou, a proto se děti rozhodly rozdělat oheň, aby je v noci zahříval.

Tajemná atmosféra přímo nutila děti k vyprávění si strašidelných historek. Každý ze skupiny měl svůj příběh. Nejvíce se dětem však líbilo Jeníkovo vyprávění o bezhlavém rytíři.
"Co když tady třeba nějaký bezhlavý rytíř straší?" vykřikla vzápětí nadšeně Zuzana.
"Zuzko, neděs nás! Žádný rytíř tady přece strašit nemůže," odporovaly jí mladší děti.
"Dělám si srandu," pokračovala Zuzana, "jdu si pro dřevo, aby nám ten oheň nezhasl, tak ho hlídejte."
Vstala a pomalu se začala ve tmě ztrácet.

Čas plynul dál. Děti, čekajíce u ohně na Zuzanu, si krátily čas slovním fotbalem.
Jeník se najednou zamyslel: "Kde je ta Zuzana? Není pryč už dlouho?"
Ostatní děti přikývly. Od Zuzanina odchodu už uplynula dlouhá doba, a tak začala mít skupinka dobrodruhů strach. Rozhodli se, že Zuzanu půjdou hledat. Šli směrem k lesu.
"Zuzko! Zuzko!" ozývalo se z okolí zříceniny.
Zuzana však nikde. Nikdo jim neodpovídal.
"Co když Zuzanu uneslo nějaké strašidlo?" bály se děti.
"Třeba rytíř, co? Neblbněte, jen nás neslyší. Půjdeme se podívat dovnitř do zříceniny. Třeba šla tam," pronesl s klidem Jeník a vedl skupinku bránou do zříceniny.
"Zuzano, kde jsi?" volaly děti.
Překračovaly zborcené kusy stěn, když vtom uslyšely ránu. Bum! Bum! Bum! Děti se lekly. Chodbou se nesly zvuky hlasitých ran železa. Děti se otočily a vykřikly! Stříbrná postava se k nim rychle přibližovala. Rytířské brnění chrastilo a děti se daly na útěk.
"Pomoc! Bezhlavý rytíř!" křičely.
"Hohoho! Jdu si pro vás, zlobidla! Na mém hradě nikdo nemá co dělat!" ozvalo se z brnění hlubokým hlasem, avšak ten se rázem proměnil v hlasitý dívčí smích. A děti se zarazily. Zastavily se a upřely svůj pohled na osobu v brnění, která si právě sundávala svou helmu.
"Zuzano!" vykřikly s údivem děti.
"Měli jste se vidět!" odpověděla jim Zuzana.
"Vyděsila jsi nás," okřikl Zuzanu Jeník, "ale hlavně, že jsi v pořádku."

Začalo svítat a děti odcházely ze zříceniny se zážitkem, na který určitě nezapomenou.