Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kalendář ukazuje pátek a mě čeká první hodina v jezdecké škole. Mám celkem strach, ale na druhou stranu se těším. Vždy jsem obdivovala koně, jenže rodičům přišlo moc nebezpečné, abych na nich jezdila. Avšak konečně jsem je přemluvila! Hned po škole jsem tak sedla na kolo a odjela do vedlejšího města, kde mě čekala jezdecká hodina.

Zazvonila jsem na zvonek u vrat. Po pár vteřinách mi otevřela nějaká blondýnka, tipla bych jí tak na čtrnáct let.
"Ty jsi ta nová?" zeptala se mě.
"Ano, jsem Katka," představila jsem se.
Dál nic neřekla, jen pokynula hlavou, abych šla dál. Ve stáji pobíhalo hodně holek, ale žádná se přede mnou nezastavila.
Za dvě minuty se objevila nějaká dospělá žena, zřejmě trenérka a zeptala se: "Jsou všichni hotovi?"
"Ano!" vykřikli všichni jednohlasně.
"Promiňte, vy jste tady trenérka? Mám tu mít hodinu," začala jsem s ní konverzaci.
"Přišla jsi pozdě, už začínáme," odvětila, aniž by se na mě podívala.
"Psala jste mi, že tu mám být v půl čtvrté," ujasnila jsem jí.
"A co já s tím? Jsi tu pozdě, už jezdit nemůžeš, hodina ti propadá," řekla trenérka a už se chtěla chystat k odchodu, ale já se nedala a chytla ji za ruku.
"Mám tu zaplacenou hodinu a buď budu jezdit, nebo dostanu zpátky své peníze!" zakřičela jsem na ni a nalistovala v mobilu SMS zprávu od ní.
"To tedy ne! A teď vypadni z mého pozemku!" rozkřičela se na mě, vzala mi mobil a hodila s ním o zem. Rozpadl se na několik částí a já jen zírala s otevřenou pusou. "No co takhle čumíš, vypadni!" zařvala na mě opět.
"Ale co můj mobil?" zašeptala jsem s hrůzou v hlase.
"Michaeli!" začala křičet trenérka. Objevil se chlap jak hora, tělo samý sval, trenérka na mě jen ukázala a on mě vzal za ruku a odtáhl ven ze stáje...

Sedla jsem na kolo a odjela zpátky domů. Když jsem přijela, doma už byli oba rodiče.
"To bylo nějaké rychlé, ne?" tázala se mě mamka.
"Nejezdila jsem. A trenérka mi rozbila mobil..." začala jsem fňukat.
"Ale no tak, určitě to nebylo schválně," začala mě utěšovat mamka.
"Jasně že bylo!" vyhrkla jsem.
"Tak tam zajedeme a zeptáme se jí, jo?" navrhl mi táta.
"Ne!" zařvala jsem, "už to tam nechci ani vidět!" zakřičela jsem.
"To je dobré, zajedeme tam sami," ujišťovala mě mamka.

Vrátili se asi za hodinu a hned mě informovali, co se stalo: "Byli jsme na policii, jsi pozvána na výslech."
Převlékla jsem se a rodiče mě odvezli na policejní stanici. Tam mi pokládali tisíce otázek a jakmile konečně skončili, táta s mamkou mě odvezli domů, kde jsem okamžitě usnula.

Probudila jsem se další den asi až ve dvanáct hodin, což mě překvapilo, protože většinou vstávám brzy. Mamka mi hned oznámila, že jsem měla pravdu. Dala mi nový mobil a vrátila mi peníze za tu jízdu.
"Ta paní ti musela dát peníze na nový mobil, ale už na to zapomeň. Za dvě hodiny jdeš jezdit do druhé stáje," řekla mi mamka.
"Díky!" vypískla jsem a objala ji.

Nová stáj byla skvělá. Tamní trenérka i lidi mi všichni pomáhali a bavili se se mnou. Jezdím tam doteď a jsem opravdu šťastná!