Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ráno jsem se probudil a na srsti jsem ucítil teplý závan větru. Překulil jsem se na druhý bok a tím jsem šťouchl do své sestřičky, která rozmrzele zamručela a sekla mě do ucha. To jsem si však nemohl nechat líbit, tak jsem ji trochu kousl a tím začala naše obvyklá ranní rvačka, ke které se hned přidal můj bráška, jenž se strašně rád pere. Jelikož jsme ale při tom vyvádění na sebe vrčeli a prskali, probudili jsme naši maminku, která chtěla ještě spát, a tak na nás zavrčela, ať toho necháme. Všichni jsme si zase lehli, ale spát se nám už nechtělo.
Začínalo se dělat příšerné vedro, což mi přišlo divné, protože v noci jsme se k sobě museli tisknout, jaká byla zima. Navíc mi začalo protivně kručet v břiše, tak jsem se šel kousek projít a doufal jsem, že si v dnešním nudném dni najdu nějakou zábavu. A opravdu. Objevil jsem zajímavý kulatý kámen, který jsem chvíli pošťuchoval packou a kutálel ho čumákem. Najednou se však předmětem mého zájmu stal pach, jenž mě příjemně šimral v nose a ještě více zdůrazňoval můj hlad. Rozhlédl jsem se po okolí a uviděl je. Malé stádečko antilop. Častokrát jsem pozoroval lov své maminky, proto jsem věděl, že by se mělo trochu přikrčit, tiše se plížit ke kořisti a v nejlepším okamžiku prudce vystartovat. Přikrčil jsem se tedy a nemotorně, avšak tiše jsem se plížil kupředu. Všechny mé smysly byly nastražené. Doplazil jsem se docela blízko ke stádu a jedna nic netušící antilopa se vydala směrem ke mně, pak se otočila a začala okusovat jakýsi keřík. Uvědomil jsem si, že nadešla má chvíle. Prudce jsem vyrazil. Zaskočená antilopa vteřinu zaváhala, ale pak začala dlouhými skoky nabírat rychlost. To už jsem byl kousíček za ní. Najednou však ostře zabočila doprava. Protože jsem to vůbec nečekal, běžel jsem ještě chvilku v původním směru, než se mi podařilo vzdorovat setrvačnosti. Vyrazil jsem hned za prchající antilopou, ale měla už moc velký náskok. I když jsem to nechtěl vzdát, pocítil jsem, že mi docházejí síly. Zastavil jsem se tedy, svalil se a funěl. Potom jsem se smutně loudal zpátky k matce a k sourozencům.
Ale co to? Ucítil jsem nádhernou vůni teplého masa. No jo, maminka je přece jen lepší lovec než já. Vesele jsem se rozeběhl k pakoni, na kterém už hodovala moje rodina.
Po jídle jsem byl tak nacpaný a unavený, že jsem se natáhl vedle svého brášky, zívl a pak už jen spal a spal a spal.