Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Maminka volá: "Petře musíš okamžitě domů, to nádobí se samo neutře!" "Já si ještě zajedu do lesa. Je tam krásná pěšinka!" odpovídá Petr. "Vždyť má to kolo teprve druhý den," vmísí se hovoru tatínek. Mamince se to moc nelíbí, ale pak přece svolí. "Dobře, ať jsi za chvíli doma!" "Jasně mami," radostně souhlasí Petr a jede směrem k lesu.
Pár minut potom, co jim zmizel z dohledu, přijíždí tatínkovi známí. Chtějí, aby si s nimi šel zahrát partičku mariáše. "No tak, nenechej se přemlouvat a pojď. Neboj, nebude to nadlouho. A Anička tě určitě pustí." "Že máme pravdu Aničko?" všichni se k ní otáčejí. "Že ho pustíš?" Ta se smíchem přikyvuje: "A mám snad jinou možnost?" "Třeba se o něj prát!" vykřikne někdo. "Ale nás je víc!" "Jenom jeď Jirko, já budu čekat na Petříka," souhlasí Anička. Petrův otec nasedá do auta a odjíždí. 'Začíná být chladněji. Léto končí,' pomyslí si maminka, když ji ovane jemný větřík.
Mezitím Petr se svým novým kolem křižuje všelijaké lesní stezky. Najednou ho napadne, co kdyby to vyzkoušel mimo vyšlápnutou pěšinku. Rozjíždí se po jehličí a přejíždí padlou kulatinu. "To je paráda," vykřikuje do ticha lesa. Vtom to paráda být přestala. Petr přehlédl skrytý kámen, který byl natolik velký, aby se nedal bezpečně překonat. Přední kolo tvrdě narazilo na překážku. To mělo za následek Petrovo prudké vymrštění ze sedla. Letěl dobré dva metry, než přistál na měkkém jehličí. Ale ani to plně neutlumilo náraz. Naštěstí se ve vzduchu přetočil a dopadl přímo na nohy. Při dopadu mu levou nohou projela prudká bolest. Když se Petr pohnul, zjistil, že ho bolí celé tělo. Hlavně ta levá noha. Dal se do breku, což předtím z úleku neudělal. Po chvíli ho to přešlo, protože si vzpomněl na maminku. Slíbil jí, že bude za chvíli doma. Proč jen nezůstal doma a nešel utírat to nádobí!? Co bude dělat? Volat! "Pomóóóóc!!" křičí ze všech sil. Ty mu ale pomalu docházejí. "Co se mnou bude?" šeptá do hebkého mechu a znova začíná s pláčem.
"Inu, co by s tebou bylo? Chvilku si poležíš a bude dobře," povídá kdosi. "Jéé, dobrý den, pane hajný!" Škyt. "Vy mě vezmete domů?" Škyt. "No bodejť," ujišťuje Petříka pan hajný.
Maminka celá nesvá sleduje hodiny. Knížka se jí svezla z klína a sama se zavřela. I tatínek, který se právě vrátil od kamarádů, pohlíží na hodiny. "Jdu ho hledat," pronese do tichého tikotu hodin. Vtom někdo zazvoní u dveří. Tatínek netrpělivě otevře dveře. Vidí vousatého muže a vedla něj svého syna. Jaká to radost. Ale neujde mu, že Petřík nedošlapuje na levou nohu. "Petře, Petříčku, propána, co je ti?" "Má to jen vymknuté, říkal doktor. Ale kolo je na tom hůř," odpovídá za Petra pan myslivec a chápavě se na tatínka usmívá. "Ach, promiňte, mockrát děkuji za to, že jste se postaral o Petříka. Jsme Vám mnoho dlužní. Pojďte zatím dál." "Nezlobte se, ale musím zpět do lesa. Nedokončil jsem obchůzku. A ty se brzy uzdrav..."