Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• smyšlené vyprávění/povídka o neživé věci

Nádech, výdech...
"Co se to děje?"
A znova, nádech výdech.
"Kde to jsem? Co to je za podivné místo? A hele, tamhle jsou moje sestry! Počkat, já mám sourozence? To je zvláštní místo, samé regály, krabice, barvy, stroje a lidé. Ne, to ne, nechte mě! Já tady chci zůstat! Kam mě vedete! Pomoc!"
Bum, přesně doprostřed hnědé krabice. Všude je hrozná tma. Bum, hned vedle panenky přistane další hračka.
"Madlenko, neboj se."
"A ty jsi kdo? Jak že jsi mě to nazvala? A kde to jsme?"
"Říkám, neboj se. Jsme ve výrobně, teď nás balí do krabice, povezou nás do obchodu. Jo a jmenuješ se Madlenka, máš to tady napsané."
"M A D L E N K A. A ty jsi ... A P O L E N K A? Vezou nás do obchodu? Co tam budeme dělat?"
"Ano, já jsem Apolena, v obchodě nás vyloží a prodají lidem, tedy když budeme mít štěstí."
"A když ho mít nebudeme?"
"Tak tam budeme jen sedět...a čekat, dokud si nás někdo nekoupí, já už jsem tam jednou byla. Když mě dovezli do obchodu poprvé, upadla mi ruka. Tak mě zase přivezli zpátky, aby mě dali do pořádku...a teď jsem tady."
Všechny hračky naložili do auta a řidič nastartoval.
"Pozor! Co se to děje?"
"Rychle, tady, chyť se, už jedeme."

Před obchodem zastavilo auto s hračkami. Zaměstnanec kouká, kdo ho to vytrhl z myšlenek.
"Pane vrchní, přivezli zboží, pojďte se podívat!"
Majitel krámku s hračkami je pořád někým rušen, buď dojde zboží, nebo přijde nespokojený zákazník či se ozve brigádník, ten pořád něco chce.
"Brigádníku, nehulákejte tak!" křikne na něj a vyleze z kanceláře.
"Kde to je? Aha, už to vidím... Tak copak jste nám to sem přivezli. Takže plyšáky a panenky, hmmm. Co bychom s tím mohli udělat. Kolikátého je? Únor... pátého? To máme za chvíli Valentýn... brigádníku!"
Konečně pro něho má práci, pro lenocha jednoho, říká si v duchu. "Vezměte ty hračky, přibalte k tomu nějakou bonboniéru a levný film, dejte tam mašli a hlavně navyšte cenu! Udělejte mi z toho nějaké valentýnské balíčky, rozumíte!?"

"Madlo, vstávej, už jsme tady."
Dopravce nese hračky do obchodu, kam byly objednány.
"Co se děje, proč to tak hází!"
"Jsme v obchodě, za chvíli nás vybalí."
"Vybalí? A dál? Co se stane dál? Apolenko, já se bojím!"
Panenky se třesou strachy, co s nimi udělají.
"Madlenko, uklidni se! A jéje, to je ten morous, co mě posledně nechtěl...asi mě nepoznal. Teď ticho, kouká na nás!"
Panenky rychle znehybněly a ztichly.

"Apolenko, co to s námi udělali! V čem to jsem! Proč už nejsme spolu? Pomoc!"
"Madlo, nehysterči! Zabalili nás, teď jsou z nás valentýnské balíčky. Pořád jsme spolu."
Valentýnské balíčky leží na polici, kam je umístil brigádník.
"Apolenko, co budeme dělat? Já tě nechci opustit, co když si tě někdo koupí a mě ne?"
"Neboj, je nás tady spoustu," uklidňuje ji Apolenka, "třeba si nás nikdo nevybere a zůstaneme spolu, kdoví...teď už budeme jen čekat, však ono to nějak dopadne..."

Tak skončily panenky - zabalené a načančané, ve speciálním růžovém balení, s velmi vysokou cenou a nálepkou "sleva". Pod přísnými dohledy nakupujících zákazníků, kteří o ně nejeví zájem. Panenky čekají a čekají, až přijde jejich chvíle...