Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vypravování/popis prožitého dne v Paříži

Začalo to jako každé ráno, vzbudil mě otravný zvuk budíku, který mi trhal uši. Nakonec jsem vstala a šlapala bosýma nohama po podlaze. Kráčela jsem k malému balkónku naproti posteli. Odtáhla jsem závěs a první, co jsem spatřila, byly moje seschlé muškáty. Když jsem otočila hlavu doleva, uviděla jsem ji, jak se tam jen tak tyčí ze země a jak hlídá město lásky. Eiffelova věž mne teď vítala do každého pařížského dne. Doteď tomu nemůžu uvěřit!
Kráčela jsem do malé kuchyně, kde se nedalo pomalu ani vařit, ale snídani jsem zvládla. Připravila jsem si silnou kávu se lžičkou cukru a míchaná vajíčka se slaninou. V klidu jsem posnídala u pařížských novin a šla se oblékat.
Na místní módě se mi líbí, že je nejoriginálnější ze všech ostatních. Vzala jsem si na sebe modré silonky, sukni, černé tričko a barevný šál. Měla jsem zpoždění, popadla jsem proto v rychlosti klíče, obula si lodičky a vykročila do víru velkoměsta. Dole u vchodu jsem si nasadila helmu a usedla na svůj bílý skútr s drobnými zrcátky. Nastartovala jsem jej a pomalu vyjela z ulic předměstí Paříže.
Čím blíže jsem přijížděla k centru, tím větší provoz v dopravě tam byl. Skútr jsem nechala stát v ulici poblíž Vítězného oblouku. Když jsem procházela Champs-Élysées, zastavovala jsem v obchodech, jež jsou k vidění jenom v Paříži - dvoupatrová Sephora, originál Louis Vuitton, prostě sen každého módního guru.
Jakmile jsem došla na konec Champs-Élysées, vypínal se přede mnou Vítězný oblouk, ohromná stavba... A za ním v dálce na horizontu jsem pozorovala baziliku Sacré-Cœur, která svou bělostnou barvou svítila v záři slunce.
Když jsem popojela dál o pár kilometrů, konečně přede mnou stála chlouba celé Francie - Eiffelova věž. Její kovová konstrukce byla nevídaná. A pokud se podíváte z ní, vidíte všechna pařížská místa jako na dlani.
Zkrátka to město je jako bludiště, ale přitom právě v něm se skrývá to pravé srdce Paříže.