Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou šel malý Petr s maminkou do obchodu s hračkami. Maminka chtěla nakoupit dárky pro Petrovu sestru k narozeninám. Když Petr vstoupil do obchodu, byl jako v sedmém nebi. Na každém rohu na něj číhala nějaká věc, kterou by chtěl mít. Maminka Petra upozornila již před obchodem, že mu žádnou novou hračku kupovat nehodlá, tak ať ji ani neprosí. Petr jí to samozřejmě odkýval, ale jakmile spatřil krásný model letadla, přiběhl k mamince a začal žadonit: "Mami, prosím, pojď se rychle podívat na to parádní letadlo!" řekl a táhl maminku za rukáv od kabátu. Maminka jen tak zakroutila očima a následovala syna. Když jí Petr ukázal letadlo, bylo jí jasné, co bude následovat. Začal prosit a žadonit. Po dlouhém přemlouvání a snažení ale zjistil, že maminka nepovolí a vrátila se zpět k regálu, od něhož ji Petr odtáhl. Petr byl naštvaný a zbytek dne z něj maminka dostala jen pár slov. Umanul si, že letadlo prostě musí mít a už si v duchu představoval, jak se bude ve škole chlubit kamarádům s jeho modelem.

Příští den, když se vracel Petr ze školy, zastavil se u výlohy hračkářství. Letadlo bylo vystavené na vysokém podstavci a Petr na něm mohl oči nechat. Nejdříve si letadlo chtěl koupit, ale když otevřel svoji malou peněženku, zjistil, že má sotva na bonbóny. Proto ho napadl nekalý plán. Usmyslel si, že éro zítra ukradne.

Nastal zítřek a Petr byl rozhodnutý si letadlo ještě dnes odnést domů bez placení.
Vešel do obchodu. Zacinkal zvonek a prodavačka zpozorněla a Petra s úsměvem pozdravila. Petr jí slušně odpověděl a zamířil mezi regály. Nejdříve si prohlížel auta, lodě, prošel kolem plyšových hraček a zastavil se před regálem s letadly. Našel mezi nimi to své vysněné. Poohlédl se kolem sebe a zadíval se k pultu s kasou. Prodavačka se jen pousmála a zašla do skladu. Vtom Petrovi došlo, že nadešla jeho chvíle. Rychle sundal školní tašku z ramenou a rozepnul zip. Udělal místo mezi učebnicemi a popadl aeroplán. Do tašky se vešel jen tak tak, ale na konec brašnu úspěšně zapnul a vrátil si ji zpátky na záda. Jakmile popošel kousek dál od regálu s letadly, prodavačka se vrátila. Zeptala se ho: "Tak už máš vybráno?"
Petr otázku nečekal a znervózněl. Po chvíli ze sebe vydal: "Asi si nic nekoupím," a pousmál se křivým úsměvem.
"Tak na shledanou," oznámil Petr prodavačce a vydal se k východu. Prodavačka nic neříkala a jen se dívala na odcházejícího chlapce.
Ještě než Petr stihl vzít za kliku, prodavačka na něj zavolala: "Počkej ještě chvíli!"
Petr nejistě zastavil. Žena obešla pult s kasou a přišla k Petrovi: "Můžeš mi, prosím, ukázat tvůj batoh?"
Malý zloděj věděl, že je zle! Celý zčervenal a oči se mu zalily slzami. Poslušně prodávající podal batoh a sklopil hlavu. Prodavačka jen zakroutila hlavou a upozornila Petra, že mají v obchodě kamery a že je ve skladu televize, kde sedí pán, který ho viděl krást letadlo. Petr se rozbrečel a sedl si na zem.
"Je mi líto, ale budeš mi muset dát telefon domů a já zavolám tvé rodiče," řekla prodavačka a zvedla z pultu mobil. Ubrečený chlapec ji nadiktoval telefonní číslo své matky...

Petrova maminka byla v obchodě za deset minut, protože bydleli kousek od obchodu. Nešťastná maminka zaplatila drahé letadlo a Petrovi hned vlepila pohlavek se slovy: "To si doma ještě vyřídíme!" Omluvila se prodavačce a odvedla si syna z obchodu domů. Ubrečený Petr věděl, jakmile se zavřely dveře jejich bytu, že nastanou potíže. Petr dostal od tatínka nasekáno, že si ještě dlouho nemohl sednout a maminka mu zakázala na několik dní televizi. Když už se atmosféra doma uklidnila, chlapec přišel do obývacího pokoje a rodičům se omluvil a opakoval, že už nikdy nic podobného neudělá. Rodiče se tedy nakonec nad synem slitovali a jeho hřích mu odpustili.
Poučený Petr už věděl, že krást se opravdu nevyplácí a na další hračky si raději vždy našetřil.