Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Venku pršelo. Pomalu se stmívalo a já jsem seděla v obývacím pokoji a dívala se na televizi. Sama. Manžel odjel na služební cestu. To u něj v poslední době nebylo nic neobvyklého. Z přemýšlení mě probralo zvonění telefonu. Volala Ester, moje nejlepší kamarádka. Prosila mě, abych za ní co nejdříve přijela. Prý mi něco musí ukázat. Měla takový divný hlas. Jako kdyby ji něco k smrti vyděsilo. Sice nerada řídím ve špatném počasí, ale Esteřin hlas zněl tak naléhavě, že jsem sedla za volant a vyjela.

Když jsem dorazila k Ester, byla už skoro tma. Zazvonila jsem. Nemusela jsem ani dlouho čekat. Ester už mě asi vyhlížela. Sedly jsme si do jídelny.
"Tak co strašného se stalo, žes mě volala?"
"Po obědě jsem si řekla, že po dlouhé době uklidím na půdě. Víš sama, kolik zbytečných knížek tam je. Začala jsem těmi úplně vzadu. To bys nevěřila, jaká vrstva prachu na nich ležela. Skoro všechny knížky jsem vyhodila. Pak jsem ale narazila na jednu, kterou jsem před tím nikdy neviděla. Jmenuje se Pod rouškou tmy. Byla jsem zvědavá, tak jsem ji začala číst. Ze začátku mi na ní něco nesedělo, teprve potom jsem na to přišla - ta knížka popisuje můj život! Sedí úplně všechno - osoby, místa i data.
"Ale to není možné. Čirou náhodou se něco shoduje. Nemůžeš dělat ukvapené závěry."
Ester vstala a odešla. Po chvíli se vrátila a měla v ruce starou knihu. Otevřela ji v místě, kde ji měla založenou. A začala číst:
"Po maturitě se vydala na dovolenou na Mallorcu. Tam se hned druhý den seznámila s Johanou. Tím začalo jejich dlouholeté přátelství, které neohrozilo ani dvouleté odloučení, kdy Johana odjela studovat do Anglie."
Zamrazilo mě při pomyšlení, že to tak skutečně bylo.
"A je tam i o tom, jak ses seznámila s Romanem?"
"Je tem úplně všechno."
"Ale jestli to je tak, to potom..."
"No právě. Taky jsem o tom přemýšlela. Už prostě nemůžu číst dál. Přece se z té knížky nedozvím, kdy, kde, proč a jak zemřu!"
"A v kterém místě jsi skončila?"
"Už jsem skoro v přítomnosti."
"Dej mi to. Já tu knihu budu číst nahlas. My to prostě musíme dočíst."
Vzala jsem ji do ruky a ponořila se do textu:
"Už to byly dva roky od Romanovy smrti. Ester však pořád truchlila. Trávila často celé dny sama v domě. Jenom Johana s manželem Prokopem ji navštěvovali. Jeden letní večer se udělalo Johaně špatně. Prokop ji zavezl domů, ale k Ester se ještě vrátil. Tehdy se jí svěřil, jaké city k ní chová. Tím začal její milostný poměr s manželem její nejlepší kamarádky. Prokop pak často trávil víkendy s Ester. Johana žila v domnění, že je pracovně vytížený. Uplynul více než rok, začínal zrovna podzim roku 2005, když se Prokop rozhodl, že si Ester vezme."
Přestala jsem číst nahlas. Dál jsem pokračovala pouze v duchu: "Musel však na 14 dní na služební cestu do Vídně. Po návratu chtěl vše říct své manželce a podat žádost o rozvod."
Prudce jsem vstala. Tak takhle to všechny víkendy bylo! Takže Prokop ve Vídni spřádá plány, jak mi to všechno sdělit!
"Jak jsi mohla - ty, moje nejlepší kamarádka! Myslela jsem, že tě znám!"
"Ale Hani! Já ho miluju! Musíš mi to odpustit!"

Zatmělo se mi před očima. Musela jsem se přidržet příborníku. Takže moje nejlepší kamarádka spí s mým manželem a chce si ho vzít. A já jsem se to musela dozvědět z knihy. Rukáv se mi zachytil o sošku tanečnice, kterou jsem jí dala k minulým Vánocům. Popadla jsem ji a praštila jsem jí Ester do hlavy. Ani se nestihla bránit. Následovala ještě spousta takových ran...

...Prudce jsem se posadila. Kolem je tma. Takže to všechno se mi jenom zdálo. Ještě, že tak. Zavolám Ester. Ale kde mám mobil? Musím rozsvítit. Při pohledu na telefon mi však tuhne krev v žilách. Leží na knize. Na knize Pod rouškou tmy...